OHLÉDNUTÍ ZA VÝSTAVNÍ SEZÓNOU 2021 / MÍSTO PŮSOBENÍ – DOBRŠ

Devátá výstavní sezóna v galerii CoCo hostila tři samostatné projekty z výstavního cyklu, nazvaného již tradičně „Místo působení Dobrš 2021“. Oproti původnímu výstavnímu plánu bylo s ohledem na nouzový stav a omezené přístupy do muzeí a galerií upraveno plánované pořadí výstav a posunut časový harmonogram. Cíl činnosti galerie – znovuoživení kulturního života Dobrše jako kulturněhistorického kulturního centra regionu pomocí cyklů – výstavních akcí s doprovodným hudebním programem byl naplněn, a to i přes opatření státu v souvislosti s pandemií Covid 19 a tím vyvolaným omezením provozu či uzavřením galerie. Jednotlivé vernisáže a výstavy samotné shlédlo cca 640 návštěvníků vč. návštěvníků MHF Dobršská brána 2021. Pozornost akcím věnovala celostátní i regionální média (např. kudyznudy.cz, bbkult.net, Týdeník Strakonicko), ale i umělecké portály (artalk,cz).

 

První výstava „CHŮZE ZA OBZOREM“ (26.6. až 7.8.2021) s vernisáží v závěru června nabídla umělecký mezigenerační dialog. Společná výstava malíře Jaroslava J. Alta a malířky Markéty Filipové byla prvním setkáním dvou rozdílných lidí, kteří se dívají podobným směrem. Směrem k obzoru. Horizont je nedosažitelnou hranicí jen pro toho, kdo se k němu snaží doplahočit. K obzoru je možné tančit, přicházet a odcházet, klanět se mu, cítit a dotýkat se ho. Není hranicí ani překážkou, je upomínkou na nekonečno, je otevřenou krajinou, která čeká na skotačící bytost. Je lehkostí a barvou, ve tmě září a vypráví snícím. Jaroslav Alt je malíř-filozof barevnosti neviděného, obrazy, kterým pomáhá vzniknout nezobrazují viděnou skutečnost. Jsou živoucími svědky niterného spojení vnitřního a vnějšího světa. Spojení, ve kterém se znovu objevuje a ztrácí obzor, jak se mračna převalují po povrchu v klidném tanci milionů částic. Malovat v tichu znamená nechat promlouvat obrazy. Markéta Filipová maluje obrazy viděné ve světě bez hmoty. Vize snu, ať už bdělého nebo nočního, je obrazem spatřeným bez očí, je celistvou zkušeností těla, mysli, duše a všeho toho, co nám uniká pod proudem řeky slov. Lidská bytost je prostředníkem, který přináší obrazy snícího těla do fyzické přítomnosti hmoty. Obrazy z krajiny uvnitř horizontů a za nimi. Snící tělo se obzoru nebojí, je před ním, s ním i za ním, obsahuje celou šíři, ale nezabírá rozpínavě prostor. Je materiálem, ze kterého vzniká obraz, stejně jako obrazem, jímž se živí vize. Vše je propojeno. Ticho se vrací a je bouřlivě modré.

Vernisáž hudebně doprovodili klarinetista Michal Hrubý a violoncellista Štěpán Drtina.

Druhá skupinová výstava letošní sezóny (14.8. až 25.9.2021) byla slavnostně otevřena již tradičně při příležitosti Mezinárodního hudebního festivalu Dobršská brána a byl jí projekt s názvem „VERTIKÁLNÍ ASPEKT“ / PETR PASTRŇÁK – TOMÁŠ POLCAR – MICHAELA VÉLOVÁ- MAUPICOVÁ – JAN KOVÁŘÍK pod kurátorským vedením Lucie Šiklové.

Harmonie spolu s melodií a rytmem patří k základním prvkům, definujícím hudební projev klasického evropského typu V praxi se pak o harmonii hovoří jako o „vertikálním“ aspektu hudby. Výstava vycházela z předpokladu souladu (harmonie), tolik v dnešních časech potřebné, a představí čtyři umělce, pro jejichž dílo stojí harmonie a s ní spojená hudebnost v jeho základech. Petr Pastrňák (1962) je významný představitel české abstraktní malby patří ke generaci umělců, kteří na českou uměleckou scénu vstoupili v polovině devadesátých let. Pochází z Ostravy, rád se vrací do Beskyd, dlouhodobě žil v Praze a v posledních deseti letech pobývá převážně v jižní Indii. Pastrňák je umělec výjimečného nadání. Pracuje na principu řízené náhody a jejího doslova ekvilibristického malířského usměrnění. Vedle čistých abstrakcí založených na hudebním a automatickém principu malby se na jeho často „širokých plátnech“ potkáváme také s konkrétními místy či lidmi, stále jsme však konfrontování s myšlenkou pomíjivosti, dokonce přeludovosti tohoto světa. Tomáš Polcar (1973) sochař a malíř, stejně jako Petr Pastrňák patří do umělecké generace, která ještě zažila předlistopadovou atmosféru, ale dozrávala a naplno vykročila do svobodné doby koncem 90. let minulého století. Polcar tvoří v otevřených „cyklech“. V cyklech Sóma a Rezonance vychází ze znaku šestiúhelníku. Inspirován tvarem buňky včelího plástu a zaměřuje se na dokonalost jejího tvaru, jím tvořenou síť, a s nimi asociativně propojenými vztahy části a celku, vznikem a rozpadáním, plností a prázdnotou. Hexagon ze své podstaty v abstraktních malířských kompozicích a sochách plní harmonizující funkci. Michaela Vélová – Maupicová (1982 – 2018), kreslířka, malířka a sochařka, postupně ve své tvorbě stále více rozvíjela abstraktní geometrickou polohu, založenou na struktuře a jejímu růstu. Od počáteční živelnosti se postupně dobrala ke geometrické síti a postupně v průběhu její tvorby docházelo na obrazech k jejich „odhmotňování“ a prosvětlování, související s odpoutáváním se od fyzického bytí. Na konci pak v její malbě figurují stříbrná a zlatá barva, odkazující na duchovní sféru a všemu nadřazené harmonii. Janu Kováříkovi (1980), sochaři, jenž se veřejnosti připomenul monumentální a minimalistickou elegantní Marií Terezií u pražského Prašného mostu, nejde o čistou geometrii. Ačkoli vychází z geometricky jasně definovaných objemů, jeho sochy bývají často vzdáleny čistým platonským tělesům a docházejí až k organickému tvarosloví. Vedle čistých, harmonických tvarů v jeho tvorbě stejnou měrou figurují poeticky hravé objekty, jež nezatěžkává přílišným intelektualizmem, ale zakládá na psychologickém působení tvaru a barvy. Povrch objektů nenechává v syrovém stavu původní sochařské materie, ale často dál pojednává v struktuře a barvě a podtrhává tak jejich smyslové vnímání. Vernisáž hudebně doprovodil violoncellista Jiří Šedivec.

 

Posední výstavou v říjnovém termínu (3.10. až 30.10.2021) měla název „ZNOVU SPOLU“.

V duchu dlouhodobé koncepce galerie, kdy příležitost dostávají v každém ročním výstavním cyklu také regionální umělci, nabídla galerie výstavu dvou jihočeských rodáků a kamarádů, malíře Josefa Synka a sochaře Milana Doubravy. Dodnes je spojuje nejen spoluzaložení skupiny Kruh 89, ale i láska ke krajině a jižním Čechám. Jejich díla si nehrají na umění, jsou součástí života a jsou krásná, poctivá, tryskají z potřeby, ne z touhy zavděčit se publiku, podlézat komukoliv, vyhovět vkusu příjemců.

Josef Synek se narodil v r. 1944 v Blatné, kde žije a pracuje. Vyučil se jako automechanik a v tomto oboru také celý život pracoval. Přestože je malíř samouk, velmi rychle se včlenil mezi profesionály. Ve své profesionální výtvarné činnosti se věnuje malbě, kresbě, grafice a kovové plastice. Jeho tematický záběr je široký. Velmi často maluje typické jihočeské vesnice, zátiší s květinami nebo personifikovaná zvířata. Nevyhýbá se ani figurální tvorbě. Rád experimentuje se jmény, písmeny, číslicemi, součástkami stavebnic a strojů. Z jeho obrazů vyzařuje optimismus a čistá dětská fantazie. V současné době se věnuje především malbě, kresbě a kovové plastice. Svoji první výstavu uspořádal společně s Jaroslavem Fiedlerem v roce 1969 v Blatné. V roce 1989 založil spolu s dalšími jihočeskými výtvarníky tzv. skupinu Kruh 89. Je členem Asociace jihočeských výtvarníků a Unie výtvarných umělců a držitelem mnoha ocenění. Za svoji tvorbu získal řadu ocenění, např. AMO 79 Šumperk, Bienále kresby Liberec 1984, Intersalon 2000 České Budějovice a Junge Kunst 2000 Pasau. Zúčastnil se nespočtu Kolektivních výstav a uspořádal řadu samostatných výstav doma i v zahraničí, v Česku, Rakousku, Německu, Itálii, Irsku, Norsku, Slovensku, Francii, Polsku atd. Je zastoupen v soukromých a státních sbírkách jak doma, tak i v zahraničí: muzea – České Budějovice, Blatná, Strakonice a galerie – Ostrava, Vysoké Mýto, Vodňany.

Milan Doubrava se narodil v r.1946 v Českých Budějovicích, ale dětství strávil v Hrdějovicích. Vystudoval keramickou školu v Bechyni, které vděčil za svou lásku k umění. Od dětství kreslil. V polovině 70. let se přestal věnovat malbě a začal sochařit. Je autorem mnoha pozoruhodných soch a přibližně jedné desítky velkých realizací v krajině. Pracoval se dřevem v mnoha podobách včetně větví a prkýnek, hlínou, sádrou, betonem, popílkem, cihlami, papírem, dráty, které dokáže příležitostně doplnit i kostí, peřím či kousky umělé hmoty. Tyto materiály často citlivě barevně tónoval a spojoval do čistých forem dokonale zvládnutého sochařského řemesla. Jeho sochy nevznikaly rychle a náhodně, ačkoliv výsledek často velice jednoduše působí. Jedná se o portréty, postavy, události i krajiny, které jsou autorem předem promyšlené. Milan Doubrava žil a pracoval poslední léta v Modlešovicích u Strakonic. Na venkově vyrostl a na venkov se opět vrátil. Se stejným citem, jaký měli pro významná místa v krajině naši předkové, umisťoval do ní příležitostně i své sochy, také kříže. Krajina, kterou Milan často procházel, se stávala nejen místem, kde sochy stojí, nebo by stát mohly, stávala se také silným zdrojem inspirace pro další tvorbu v ateliéru.
V zimě se věnoval kresbě a malbě. Neustrnul v jedné dosažené formě, tvaru či materiálu a stále objevoval nové možnosti a způsoby vyjádření. Milan Doubrava 1. 9. 2017 zemřel.

Výstavu uvedli Martin Gregora a Jakub Doubrava. Vernisáž hudebně doprovodili Jiřina Marešová Dvořáková – varhany, Michal Hrubý – klarinety (improvizace na staré motivy).

 

Již devátá kulturní sezóna v galerie CoCo je minulostí.  Hlavní problémy výstavní sezóny 2021 byly spojené s nutností jisté operativní úpravy programu díky přístupu vedení galerie, a především kurátorů z důvodu na pandemické situace, tím vyvolaného nouzového stavu a opatření státu, která se dotkla výrazně kulturních institucí a tedy i galerie CoCo. I přes tuto skutečnost se podařilo zachovat většinu programu.

Věříme, že i v letošním roce výstavy v galerii daly nový impulz k setkávání českých i evropských výtvarných umělců a českého publika na místě pro mnohé návštěvníky netradičním, přesto s dlouhou kulturní tradicí, mimo tradiční české metropole.

Těšíme se opět na viděnou ve výstavní sezóně 2022!

PODĚKOVÁNÍ

Galerie CoCo se těšila laskavé podpoře Ministerstva kultury ČR z programu Podpora kultury a Jihočeského kraje z programů Podpora muzeí a galerií a Podpora kultury. Děkujeme!

 

Ivo Kraml (předseda Sdružení pro obnovu Dobrše, z. s.)

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *