Archiv autora: admin

OHLÉDNUTÍ ZA VÝSTAVNÍ SEZÓNOU 2021 / MÍSTO PŮSOBENÍ – DOBRŠ

Devátá výstavní sezóna v galerii CoCo hostila tři samostatné projekty z výstavního cyklu, nazvaného již tradičně „Místo působení Dobrš 2021“. Oproti původnímu výstavnímu plánu bylo s ohledem na nouzový stav a omezené přístupy do muzeí a galerií upraveno plánované pořadí výstav a posunut časový harmonogram. Cíl činnosti galerie – znovuoživení kulturního života Dobrše jako kulturněhistorického kulturního centra regionu pomocí cyklů – výstavních akcí s doprovodným hudebním programem byl naplněn, a to i přes opatření státu v souvislosti s pandemií Covid 19 a tím vyvolaným omezením provozu či uzavřením galerie. Jednotlivé vernisáže a výstavy samotné shlédlo cca 640 návštěvníků vč. návštěvníků MHF Dobršská brána 2021. Pozornost akcím věnovala celostátní i regionální média (např. kudyznudy.cz, bbkult.net, Týdeník Strakonicko), ale i umělecké portály (artalk,cz).

 

První výstava „CHŮZE ZA OBZOREM“ (26.6. až 7.8.2021) s vernisáží v závěru června nabídla umělecký mezigenerační dialog. Společná výstava malíře Jaroslava J. Alta a malířky Markéty Filipové byla prvním setkáním dvou rozdílných lidí, kteří se dívají podobným směrem. Směrem k obzoru. Horizont je nedosažitelnou hranicí jen pro toho, kdo se k němu snaží doplahočit. K obzoru je možné tančit, přicházet a odcházet, klanět se mu, cítit a dotýkat se ho. Není hranicí ani překážkou, je upomínkou na nekonečno, je otevřenou krajinou, která čeká na skotačící bytost. Je lehkostí a barvou, ve tmě září a vypráví snícím. Jaroslav Alt je malíř-filozof barevnosti neviděného, obrazy, kterým pomáhá vzniknout nezobrazují viděnou skutečnost. Jsou živoucími svědky niterného spojení vnitřního a vnějšího světa. Spojení, ve kterém se znovu objevuje a ztrácí obzor, jak se mračna převalují po povrchu v klidném tanci milionů částic. Malovat v tichu znamená nechat promlouvat obrazy. Markéta Filipová maluje obrazy viděné ve světě bez hmoty. Vize snu, ať už bdělého nebo nočního, je obrazem spatřeným bez očí, je celistvou zkušeností těla, mysli, duše a všeho toho, co nám uniká pod proudem řeky slov. Lidská bytost je prostředníkem, který přináší obrazy snícího těla do fyzické přítomnosti hmoty. Obrazy z krajiny uvnitř horizontů a za nimi. Snící tělo se obzoru nebojí, je před ním, s ním i za ním, obsahuje celou šíři, ale nezabírá rozpínavě prostor. Je materiálem, ze kterého vzniká obraz, stejně jako obrazem, jímž se živí vize. Vše je propojeno. Ticho se vrací a je bouřlivě modré.

Vernisáž hudebně doprovodili klarinetista Michal Hrubý a violoncellista Štěpán Drtina.

Druhá skupinová výstava letošní sezóny (14.8. až 25.9.2021) byla slavnostně otevřena již tradičně při příležitosti Mezinárodního hudebního festivalu Dobršská brána a byl jí projekt s názvem „VERTIKÁLNÍ ASPEKT“ / PETR PASTRŇÁK – TOMÁŠ POLCAR – MICHAELA VÉLOVÁ- MAUPICOVÁ – JAN KOVÁŘÍK pod kurátorským vedením Lucie Šiklové.

Harmonie spolu s melodií a rytmem patří k základním prvkům, definujícím hudební projev klasického evropského typu V praxi se pak o harmonii hovoří jako o „vertikálním“ aspektu hudby. Výstava vycházela z předpokladu souladu (harmonie), tolik v dnešních časech potřebné, a představí čtyři umělce, pro jejichž dílo stojí harmonie a s ní spojená hudebnost v jeho základech. Petr Pastrňák (1962) je významný představitel české abstraktní malby patří ke generaci umělců, kteří na českou uměleckou scénu vstoupili v polovině devadesátých let. Pochází z Ostravy, rád se vrací do Beskyd, dlouhodobě žil v Praze a v posledních deseti letech pobývá převážně v jižní Indii. Pastrňák je umělec výjimečného nadání. Pracuje na principu řízené náhody a jejího doslova ekvilibristického malířského usměrnění. Vedle čistých abstrakcí založených na hudebním a automatickém principu malby se na jeho často „širokých plátnech“ potkáváme také s konkrétními místy či lidmi, stále jsme však konfrontování s myšlenkou pomíjivosti, dokonce přeludovosti tohoto světa. Tomáš Polcar (1973) sochař a malíř, stejně jako Petr Pastrňák patří do umělecké generace, která ještě zažila předlistopadovou atmosféru, ale dozrávala a naplno vykročila do svobodné doby koncem 90. let minulého století. Polcar tvoří v otevřených „cyklech“. V cyklech Sóma a Rezonance vychází ze znaku šestiúhelníku. Inspirován tvarem buňky včelího plástu a zaměřuje se na dokonalost jejího tvaru, jím tvořenou síť, a s nimi asociativně propojenými vztahy části a celku, vznikem a rozpadáním, plností a prázdnotou. Hexagon ze své podstaty v abstraktních malířských kompozicích a sochách plní harmonizující funkci. Michaela Vélová – Maupicová (1982 – 2018), kreslířka, malířka a sochařka, postupně ve své tvorbě stále více rozvíjela abstraktní geometrickou polohu, založenou na struktuře a jejímu růstu. Od počáteční živelnosti se postupně dobrala ke geometrické síti a postupně v průběhu její tvorby docházelo na obrazech k jejich „odhmotňování“ a prosvětlování, související s odpoutáváním se od fyzického bytí. Na konci pak v její malbě figurují stříbrná a zlatá barva, odkazující na duchovní sféru a všemu nadřazené harmonii. Janu Kováříkovi (1980), sochaři, jenž se veřejnosti připomenul monumentální a minimalistickou elegantní Marií Terezií u pražského Prašného mostu, nejde o čistou geometrii. Ačkoli vychází z geometricky jasně definovaných objemů, jeho sochy bývají často vzdáleny čistým platonským tělesům a docházejí až k organickému tvarosloví. Vedle čistých, harmonických tvarů v jeho tvorbě stejnou měrou figurují poeticky hravé objekty, jež nezatěžkává přílišným intelektualizmem, ale zakládá na psychologickém působení tvaru a barvy. Povrch objektů nenechává v syrovém stavu původní sochařské materie, ale často dál pojednává v struktuře a barvě a podtrhává tak jejich smyslové vnímání. Vernisáž hudebně doprovodil violoncellista Jiří Šedivec.

 

Posední výstavou v říjnovém termínu (3.10. až 30.10.2021) měla název „ZNOVU SPOLU“.

V duchu dlouhodobé koncepce galerie, kdy příležitost dostávají v každém ročním výstavním cyklu také regionální umělci, nabídla galerie výstavu dvou jihočeských rodáků a kamarádů, malíře Josefa Synka a sochaře Milana Doubravy. Dodnes je spojuje nejen spoluzaložení skupiny Kruh 89, ale i láska ke krajině a jižním Čechám. Jejich díla si nehrají na umění, jsou součástí života a jsou krásná, poctivá, tryskají z potřeby, ne z touhy zavděčit se publiku, podlézat komukoliv, vyhovět vkusu příjemců.

Josef Synek se narodil v r. 1944 v Blatné, kde žije a pracuje. Vyučil se jako automechanik a v tomto oboru také celý život pracoval. Přestože je malíř samouk, velmi rychle se včlenil mezi profesionály. Ve své profesionální výtvarné činnosti se věnuje malbě, kresbě, grafice a kovové plastice. Jeho tematický záběr je široký. Velmi často maluje typické jihočeské vesnice, zátiší s květinami nebo personifikovaná zvířata. Nevyhýbá se ani figurální tvorbě. Rád experimentuje se jmény, písmeny, číslicemi, součástkami stavebnic a strojů. Z jeho obrazů vyzařuje optimismus a čistá dětská fantazie. V současné době se věnuje především malbě, kresbě a kovové plastice. Svoji první výstavu uspořádal společně s Jaroslavem Fiedlerem v roce 1969 v Blatné. V roce 1989 založil spolu s dalšími jihočeskými výtvarníky tzv. skupinu Kruh 89. Je členem Asociace jihočeských výtvarníků a Unie výtvarných umělců a držitelem mnoha ocenění. Za svoji tvorbu získal řadu ocenění, např. AMO 79 Šumperk, Bienále kresby Liberec 1984, Intersalon 2000 České Budějovice a Junge Kunst 2000 Pasau. Zúčastnil se nespočtu Kolektivních výstav a uspořádal řadu samostatných výstav doma i v zahraničí, v Česku, Rakousku, Německu, Itálii, Irsku, Norsku, Slovensku, Francii, Polsku atd. Je zastoupen v soukromých a státních sbírkách jak doma, tak i v zahraničí: muzea – České Budějovice, Blatná, Strakonice a galerie – Ostrava, Vysoké Mýto, Vodňany.

Milan Doubrava se narodil v r.1946 v Českých Budějovicích, ale dětství strávil v Hrdějovicích. Vystudoval keramickou školu v Bechyni, které vděčil za svou lásku k umění. Od dětství kreslil. V polovině 70. let se přestal věnovat malbě a začal sochařit. Je autorem mnoha pozoruhodných soch a přibližně jedné desítky velkých realizací v krajině. Pracoval se dřevem v mnoha podobách včetně větví a prkýnek, hlínou, sádrou, betonem, popílkem, cihlami, papírem, dráty, které dokáže příležitostně doplnit i kostí, peřím či kousky umělé hmoty. Tyto materiály často citlivě barevně tónoval a spojoval do čistých forem dokonale zvládnutého sochařského řemesla. Jeho sochy nevznikaly rychle a náhodně, ačkoliv výsledek často velice jednoduše působí. Jedná se o portréty, postavy, události i krajiny, které jsou autorem předem promyšlené. Milan Doubrava žil a pracoval poslední léta v Modlešovicích u Strakonic. Na venkově vyrostl a na venkov se opět vrátil. Se stejným citem, jaký měli pro významná místa v krajině naši předkové, umisťoval do ní příležitostně i své sochy, také kříže. Krajina, kterou Milan často procházel, se stávala nejen místem, kde sochy stojí, nebo by stát mohly, stávala se také silným zdrojem inspirace pro další tvorbu v ateliéru.
V zimě se věnoval kresbě a malbě. Neustrnul v jedné dosažené formě, tvaru či materiálu a stále objevoval nové možnosti a způsoby vyjádření. Milan Doubrava 1. 9. 2017 zemřel.

Výstavu uvedli Martin Gregora a Jakub Doubrava. Vernisáž hudebně doprovodili Jiřina Marešová Dvořáková – varhany, Michal Hrubý – klarinety (improvizace na staré motivy).

 

Již devátá kulturní sezóna v galerie CoCo je minulostí.  Hlavní problémy výstavní sezóny 2021 byly spojené s nutností jisté operativní úpravy programu díky přístupu vedení galerie, a především kurátorů z důvodu na pandemické situace, tím vyvolaného nouzového stavu a opatření státu, která se dotkla výrazně kulturních institucí a tedy i galerie CoCo. I přes tuto skutečnost se podařilo zachovat většinu programu.

Věříme, že i v letošním roce výstavy v galerii daly nový impulz k setkávání českých i evropských výtvarných umělců a českého publika na místě pro mnohé návštěvníky netradičním, přesto s dlouhou kulturní tradicí, mimo tradiční české metropole.

Těšíme se opět na viděnou ve výstavní sezóně 2022!

PODĚKOVÁNÍ

Galerie CoCo se těšila laskavé podpoře Ministerstva kultury ČR z programu Podpora kultury a Jihočeského kraje z programů Podpora muzeí a galerií a Podpora kultury. Děkujeme!

 

Ivo Kraml (předseda Sdružení pro obnovu Dobrše, z. s.)

 

 

Vertikální aspekt | Pastrňák, Polcar, Vélová – Maupicová, Kovářík

VERTIKÁLNÍ ASPEKT
PETR PASTRŇÁK – TOMÁŠ POLCAR – MICHAELA VÉLOVÁ – MAUPICOVÁ – JAN KOVÁŘÍK
Kurátorka výstavy Lucie Šiková
Harmonie spolu s melodií a rytmem patří k základním prvkům, definujícím hudební projev klasického evropského typu V praxi se pak o harmonii hovoří jako o „vertikálním“ aspektu hudby. (zdroj https://cs.wikipedia.org/wiki/Harmonie). Výstava připravovaná pro galerii na Dobrši v době konání hudebního festivalu programově vychází z předpokladu souladu (harmonie), tolik v dnešních časech potřebné, a představí čtyři umělce, pro jejichž dílo stojí harmonie a s ní spojená hudebnost v jeho základech.

Petr Pastrňák (1962)
Významný představitel české abstraktní malby patří ke generaci umělců, kteří na českou uměleckou scénu vstoupili v polovině devadesátých let. Pochází z Ostravy, rád se vrací do Beskyd, dlouhodobě žil v Praze a v posledních deseti letech pobývá převážně v jižní Indii. Pastrňák je umělec výjimečného nadání. Pracuje na principu řízené náhody a jejího doslova ekvilibristického malířského usměrnění. Vedle čistých abstrakcí založených na hudebním a automatickém principu malby se na jeho často „širokých plátnech“ potkáváme také s konkrétními místy či lidmi, stále jsme však konfrontování s myšlenkou pomíjivosti, dokonce přeludovosti tohoto světa.
Tomáš Polcar 1973
Tomáš Polcar, sochař a malíř, stejně jako Petr Pastrňák patří do umělecké generace, která ještě zažila předlistopadovou atmosféru, ale dozrávala a naplno vykročila do svobodné doby koncem 90. let minulého století. Polcar tvoří v otevřených „cyklech“. V cyklech Sóma a Rezonance vychází ze znaku šestiúhelníku. Inspirován tvarem buňky včelího plástu a zaměřuje se na dokonalost jejího tvaru, jím tvořenou síť, a s nimi asociativně propojenými vztahy části a celku, vznikem a rozpadáním, plností a prázdnotou. Hexagon ze své podstaty v abstraktních malířských kompozicích a sochách plní harmonizující funkci.

Michaela Vélová – Maupicová (1982 – 2018)
Michaela Vélová – Maupicová, kreslířka, malířka a sochařka, postupně ve své tvorbě stále více rozvíjela abstraktní geometrickou polohu, založenou na struktuře a jejímu růstu. Od počáteční živelnosti se postupně dobrala ke geometrické síti a postupně v průběhu její tvorby docházelo na obrazech k jejich „odhmotňování“ a prosvětlování, související s odpoutáváním se od fyzického bytí. Na konci pak v její malbě figurují stříbrná a zlatá barva, odkazující na duchovní sféru a všemu nadřazené harmonii.
Jan Kovářík (1980)
Janu Kováříkovi, sochaři, jenž se veřejnosti připomenul monumentální a minimalistickou elegantní Marií Terezií u pražského Prašného mostu, nejde o čistou geometrii. Ačkoli vychází z geometricky jasně definovaných objemů, jeho sochy bývají často vzdáleny čistým platonským tělesům a docházejí až k organickému tvarosloví. Vedle čistých, harmonických tvarů v jeho tvorbě stejnou měrou figurují poeticky hravé objekty, jež nezatěžkává přílišným intelektualizmem, ale zakládá na psychologickém působení tvaru a barvy. Povrch objektů nenechává v syrovém stavu původní sochařské materie, ale často dál pojednává v struktuře a barvě a podtrhává tak jejich smyslové vnímání.
————————————————————-
Výstava se koná v rámci programu 7. ročníku cyklu s názvem MÍSTO PŮSOBENÍ_ DOBRŠ a je oficiálním doprovodným programem Mezinárodního hudebního festivalu DOBRŠSKÁ BRÁNA 2021.

Výstava potrvá do 25.9.2021

Vernisáž v sobotu 14.8.2020 v 11:00.
—————————————————————————————–
GALERIE SE TĚŠÍ V ROCE 2021 PODPOŘE V RÁMCI DOTAČNÍCH PROGRAMŮ JIHOČESKÉHO KRAJE A MINISTERSTVA KULTURY ČR

Plakát

Plakát

CHŮZE ZA OBZOREM

Věříme, že k letošnímu létu s kulturou můžeme vzhlížet s nadějí a tak se s radostí těšíme, že i do galerie CoCo vstoupí v konci června milovníci kultury a výtvarného umění, bažící po jedinečném zážitku, v obklopení genia loci Dobrše. Připravili jsme pro Vás první ve výstavní sezóně 2021 několik výstav, z nichž první nabízí umělecký mezigenerační dialog. 

Společná výstava malíře Jaroslava J. Alta a malířky Markéty Filipové je prvním setkáním dvou rozdílných lidí, kteří se dívají podobným směrem. Směrem k obzoru. Horizont je nedosažitelnou hranicí jen pro toho, kdo se k němu snaží doplahočit. K obzoru je možné tančit, přicházet a odcházet, klanět se mu, cítit a dotýkat se ho. Není hranicí ani překážkou, je upomínkou na nekonečno, je otevřenou krajinou, která čeká na skotačící bytost. Je lehkostí a barvou, ve tmě září a vypráví snícím.

Jaroslav Alt je malíř-filozof barevnosti neviděného, obrazy, kterým pomáhá vzniknout nezobrazují viděnou skutečnost. Jsou živoucími svědky niterného spojení vnitřního a vnějšího světa. Spojení, ve kterém se znovu objevuje a ztrácí obzor, jak se mračna převalují po povrchu v klidném tanci milionů částic. Malovat v tichu znamená nechat promlouvat obrazy.

Markéta Filipová maluje obrazy viděné ve světě bez hmoty. Vize snu, ať už bdělého nebo nočního, je obrazem spatřeným bez očí, je celistvou zkušeností těla, mysli, duše a všeho toho, co nám uniká pod proudem řeky slov. Lidská bytost je prostředníkem, který přináší obrazy snícího těla do fyzické přítomnosti hmoty. Obrazy z krajiny uvnitř horizontů a za nimi. Snící tělo se obzoru nebojí, je před ním, s ním i za ním, obsahuje celou šíři, ale nezabírá rozpínavě prostor. Je materiálem, ze kterého vzniká obraz, stejně jako obrazem, jímž se živí vize. Vše je propojeno. Ticho se vrací a je bouřlivě modré.

 Jaroslav J. Alt (*1950 v Kutné Hoře)

Malíř a grafik, vystudoval obor restaurování na AVU v Praze u profesorů Slánského, Ondráčka a Veselého. Jako pedagog působí na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice. Žije a pracuje v Trstěnici u Litomyšle a v Praze. Vystavuje v České republice a v zahraničí.

Markéta Filipová (*1990 v Praze)

Malířka, absolventka ateliéru Malířství III. Petra Kvíčaly na FaVU v Brně, kde v současnosti studuje na doktorandském stupni. Je členkou umělecké skupiny Comunite fresca, která byla v roce 2019 nominována na Cenu Jindřicha Chalupeckého. Žije v Brně, kde se svým partnerem obhospodařuje malou zahrádku a občas vystavuje převážně v ČR.

  

————————————————————————–
Výstava se koná v rámci programu 7. ročníku cyklu s názvem MÍSTO PŮSOBENÍ_ DOBRŠ 2021.
Potrvá do 7. srpna 2021.

Vernisáž v sobotu 26.6.2020 v 16:00.

—————————————————————————————–
GALERIE JE PODPOROVÁNA V ROCE 2021 V RÁMCI DOTAČNÍCH PROGRAMŮ JIHOČESKÉHO KRAJE A MINISTERSTVA KULTURY ČR.
Plakát

Katalog MÍSTO PŮSOBENÍ _DOBRŠ 2016 – 2020

Po pěti letech od prvního rekapitulačního počinu – katalogu, shrnujícího 15 let výstavní činnosti galerie CoCo – je na světě plnobarevný katalog další, s názvem MÍSTO PŮSOBENÍ DOBRŠ 2016-2020, mapující a rekapitulující tentokrát časově kratší, nic méně pro galerii neméně důležitý úsek její existence.
Ten se zkráceně nechá charakterizovat také několika základními údaji: 5 let – 13 výstavních cyklů – 5 kurátorů – 17 výstav – 45 vystavujících umělců – 9 vernisážových hudebních vystoupení.
Úvodním a závěrečným slovem jej opatřili Ivo Kraml a Květa Čulejová.
S ohledem na „dobu koronavirovou“ není na rozdíl od doby pře pěti lety alespoň nyní možné katalog uvítat společným křtem zástupců galerie a umělců, jejichž díla jsou zde prezentována. Věříme ale, že se tak bude moci stát v blízkých týdnech nebo měsících a velmi se na tuto událost již těšíme. O přesném datu a místu události bude včas vydána informace prostřednictvím webových stránek a facebookového profilu galerie.
Katalog lze zakoupit v galerii samotné nebo objednat prostřednictvím e-mailu: info@galerie-coco.cz.
ISBN 978-80-907040-1-5
Poděkování patří opět Jihočeskému kraji, který podpořil vydání katalogu prostřednictvím Grantového programu „Podpora muzeí a galerií“ – opatření č. II – propagace muzeí a galerií.

Titulní stránka katalogu 2016 - 2020

Pozvánka na vernisáž a výstavu

NA VĚCNOST | MARIE BLABOLILOVÁ – EVA ČERVENÁ – JONÁŠ CZESANÝ – VLADIMÍR VÉLA

Marie Blabolilová (1948), grafička a malířka je na domácí výtvarné scéně skutečná osobnost. Její doménou je grafika a práce na linoleu. Ikonografický repertoár se sestává z obyčejných věcí, často jaksi na okraji, a společenstvími, jak sama říká, chudáků. Lidskou figuru pro skepsi ze směru, kam se člověk ubírá, opustila. Její věcnost je civilní a lidsky sdělná. 

Eva Červená (1987) působí jako odborná asistentka na pražské AVU. Tato excelentní grafička a malířka inspiračně vychází také od obyčejných předmětů, a její existenciální zátiší se současným výtvarným jazykem dotýkají skutečností mimo čas. 

Jonáš Czesaný (1972) svoji osobitě expresivní a zároveň intelektuální malbu zakládá na melancholické notě poetiky jinotaje. Jeho obrazy se odvíjejí od škály především opět civilistních témat, na něž zaměřuje své pomyslné zvětšovací sklo, skrze které si prohlíží a, mnohdy ironicky, reflektuje. 

Vladimír Véla (1980) směřuje k expresivní, vizuálně silné, a ač abstraktní, paradoxně stále předmětnosti. Námětově vychází z konkrétních, často zprvu obyčejných situací a předmětů, které během malování dovede až k jejich subtilnímu obsahu. Na dřeň, na esenci.

Ztišené, usebrané společenství těchto čtyřech autorů tak zaklene oblouk mezi společnou věcností a věčností. S háčkem.

Kurátorka výstavy Lucie Šiklová

Výstava se koná v rámci programu 6. ročníku cyklu s názvem  MÍSTO PŮSOBENÍ_ DOBRŠ  a je oficiálním doprovodným programem Mezinárodního hudebního festivalu DOBRŠSKÁ BRÁNA 2020.

Potrvá do 19. září 2020.

Vernisáž v sobotu 15.8.2020 v 11:00
—————————————————————————————–
GALERIE JE PODPOROVÁNA V ROCE 2020 V RÁMCI DOTAČNÍCH PROGRAMŮ JIHOČESKÉHO KRAJE A MINISTERSTVA KULTURY ČR.

Pozvánka na vernisáž

Srdečně vás zveme na vernisáže dvou níže uvedených výstav. Vernisáže se konají v sobotu 27.6.2020 v 16:00 na zámku v Dobrši.

Výstavy se konají v rámci programu 6. ročníku cyklu s názvem  MÍSTO PŮSOBENÍ_ DOBRŠ.
Potrvají do 1. srpna 2020.

JORDAN TENČEV | OBRAZY- GRAFIKY- KERAMIKA

Karlovarský malíř, grafik a keramik, absolvent Střední průmyslové školy keramické v KV. Ve své počáteční tvorbě se věnoval kresbě a grafice. Ve svých dílech zachycujících život v socialismu z let 1985 až 1989 velice křehkým posunem formy vytvořil burlesku, která má tragický děj a tak završil dílo několika generací: dovedl socialistický realismus k jeho hořkému konci (výstava v roce 1990 v Malostranské besedě v Praze). Později se věnuje malbě a v současné době také výtvarnému zpracování keramiky, jako součásti kompozice obrazu. Experimentuje s technikou provedení a tím svoji tvorbu posouvá stále dál. Není cílem, aby jeho obrazy byly pouze dekorativní součástí bytu, ale aby zachycovaly pomíjivé lyrické okamžiky kolem nás, často i tajemnou a skrytou romantiku na první pohled všedního okolí. Svými obrazy chce odvést člověka od událostí každodenního života k jiným pohledům, které by ho obohatily a naplnily nevšedními pocity.

TOMÁŠ HONZ – MARTIN ŽÁK | OBRAZY A SOCHY

Malba a socha na jedné výstavě. K takovému setkání dochází v případě Tomáše Honze a Martina Žáka, kteří vystavují v jihočeské galerii CoCo v Dobrši.
Figura a krajina jsou náměty, které jsme viděli tisíckrát, známe je, nevyhneme se jim, a přesto nás oslovují znovu a znovu. Uchvátily již celé civilizace a jsou tolikrát zaznamenány, že jich máme plná muzea a můžeme je podrobovat náročným srovnáním. Pro figuralisty a krajináře je tak stále těžší a těžší se prosadit, nicméně to nikdy nebude nemožné. Každá doba si ve figuře a krajině žádá aktualizaci a zároveň nabízí jiné prostředky k jejich záznamu. Figuralisté a krajináři by měli být na tyto proměny nejcitlivější, ostatně týkají se přímo jejich námětů, a tak jsou to právě oni, kdo může přednostně nabídnout nové pohledy na svět kolem nás.

Tomáš Honz je malíř živých krajin ve kterých hrají hlavní roli světlo a barvy. Svým přístupem se velmi blíží impresionismu, který ale posouvá do dnešní doby. Chcete-li se naučit malovat živé obrazy se zářícím světlem, pak pro Vás workshop s Tomášem bude správná volba.
První věcí, kterou se naučíte, je vidět svět očima umělce. Osvojíte si použití základních barev a budete schopni z nich namíchat jakýkoliv jiný odstín. Budete umět vybudovat na obraze světlo a stín. Naučíte se zjednodušit motiv a přenést ho několika odvážnými tahy na plátno. Budete také vědět jak začít malovat obraz, aby jste ho dokončili.
Tomášův cíl je naučit studenty zachytit světlo a barvy přírody jednoduchým a srozumitelným způsobem. S trochou cviku a odhodlání se z každého může stát umělec.

Martin Žák vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, ateliér figurálního sochařství a medaile Vojtěcha Míči, dříve Jindřicha Zeithammla. Během studia také absolvoval studijní stáž na Accademia di Belle Arti di Venezia v Itálii. Podstatnou součástí tvorby Martina Žáka je práce se světlem. Martin Žák tvoří na principech a zkušenostech sochařství napříč staletími. Promyšlenost a rozvážnost střídá intuitivnost a dravost hraničící až s psychickým automatismem, vše ovšem postavené na pevných základech. Tak jedině může vyjádřit i svůj vnitřní svět.

Kurátorkou obou  výstav je MgA. Květa Čulejová.

MÍSTO PŮSOBENÍ DOBRŠ  2000 -2015

retrospektivní on-line ohlédnutí za výstavními sezónami galerie CoCo.

 

Vážení příznivci galerie CoCo , výtvarného umění a kultury vůbec. Nečekaná situace, způsobená koronavirovou pandemií a opatřeními státu, kdy nebylo v tomto období možné galerii zpřístupnit veřejnosti a realizovat první výstavu v rámci plánovaného výstavního programu 2020, volí – věříme, že ne jen jako jakousi formální náhradu –  kurátorský tým galerie CoCo  možnost „on-line výstavy“, která je souhrnným retrospektivním ohlédnutím za výstavními sezónami 2000 – 2015. Zájemci o výtvarné umění tak i v této době mohou přijít do kontaktu s výtvarným uměním, seznámit se nejen s výtvarnými díly, sochami, fotografiemi, ale mnohdy i s kurátorskými texty k výstavám. Zároveň představuje jakýsi souhrn výstavní činnosti v určitém vývojovém úseku galerie z hlediska kurátorského. On-line výstavou můžete procházet níže:

 

Těšíme se na setkání s Vámi, věříme, že už v blízkých týdnech nebo měsících, už přímo v galerii Coco  při dalších výstavách a vernisážích!

 

Váš tým galerie CoCo.

 

 

Kurátor: MgA. Květa Čulejová, Ivo Kraml

Prezentovaní umělci: Jindřich Štreit, Tereza Pešková, Pavla Kocourková, Ivana Řandová, Martin Patřičný, Marcela Vichrová, Vladimír Holomek, Roman Kubička, Josef Lorenc, Andrea Korbelářová, Milan Doubrava, Ludmila Kolková, Jaroslav Kovář, David Bartoň, Mariana Alasseur, Franck Alasseur, Magdalena Justová, Tomáš Hauser, Craig Cahoon, Simona Kafková, Zuzana Fusterová, Marek Florián, Anna Sypěnová, Eva Výborná, Klára Břicháčková, Marie Štindlová, Markéta Filipová, Terezie Štindlová, Anne Sarrazin, Lucie Crocro, Jindřich Lerch, jiří Syrovátka, Filip Ditrich a další