Archiv rubriky: Kultura

Vertikální aspekt | Pastrňák, Polcar, Vélová – Maupicová, Kovářík

VERTIKÁLNÍ ASPEKT
PETR PASTRŇÁK – TOMÁŠ POLCAR – MICHAELA VÉLOVÁ – MAUPICOVÁ – JAN KOVÁŘÍK
Kurátorka výstavy Lucie Šiková
Harmonie spolu s melodií a rytmem patří k základním prvkům, definujícím hudební projev klasického evropského typu V praxi se pak o harmonii hovoří jako o „vertikálním“ aspektu hudby. (zdroj https://cs.wikipedia.org/wiki/Harmonie). Výstava připravovaná pro galerii na Dobrši v době konání hudebního festivalu programově vychází z předpokladu souladu (harmonie), tolik v dnešních časech potřebné, a představí čtyři umělce, pro jejichž dílo stojí harmonie a s ní spojená hudebnost v jeho základech.

Petr Pastrňák (1962)
Významný představitel české abstraktní malby patří ke generaci umělců, kteří na českou uměleckou scénu vstoupili v polovině devadesátých let. Pochází z Ostravy, rád se vrací do Beskyd, dlouhodobě žil v Praze a v posledních deseti letech pobývá převážně v jižní Indii. Pastrňák je umělec výjimečného nadání. Pracuje na principu řízené náhody a jejího doslova ekvilibristického malířského usměrnění. Vedle čistých abstrakcí založených na hudebním a automatickém principu malby se na jeho často „širokých plátnech“ potkáváme také s konkrétními místy či lidmi, stále jsme však konfrontování s myšlenkou pomíjivosti, dokonce přeludovosti tohoto světa.
Tomáš Polcar 1973
Tomáš Polcar, sochař a malíř, stejně jako Petr Pastrňák patří do umělecké generace, která ještě zažila předlistopadovou atmosféru, ale dozrávala a naplno vykročila do svobodné doby koncem 90. let minulého století. Polcar tvoří v otevřených „cyklech“. V cyklech Sóma a Rezonance vychází ze znaku šestiúhelníku. Inspirován tvarem buňky včelího plástu a zaměřuje se na dokonalost jejího tvaru, jím tvořenou síť, a s nimi asociativně propojenými vztahy části a celku, vznikem a rozpadáním, plností a prázdnotou. Hexagon ze své podstaty v abstraktních malířských kompozicích a sochách plní harmonizující funkci.

Michaela Vélová – Maupicová (1982 – 2018)
Michaela Vélová – Maupicová, kreslířka, malířka a sochařka, postupně ve své tvorbě stále více rozvíjela abstraktní geometrickou polohu, založenou na struktuře a jejímu růstu. Od počáteční živelnosti se postupně dobrala ke geometrické síti a postupně v průběhu její tvorby docházelo na obrazech k jejich „odhmotňování“ a prosvětlování, související s odpoutáváním se od fyzického bytí. Na konci pak v její malbě figurují stříbrná a zlatá barva, odkazující na duchovní sféru a všemu nadřazené harmonii.
Jan Kovářík (1980)
Janu Kováříkovi, sochaři, jenž se veřejnosti připomenul monumentální a minimalistickou elegantní Marií Terezií u pražského Prašného mostu, nejde o čistou geometrii. Ačkoli vychází z geometricky jasně definovaných objemů, jeho sochy bývají často vzdáleny čistým platonským tělesům a docházejí až k organickému tvarosloví. Vedle čistých, harmonických tvarů v jeho tvorbě stejnou měrou figurují poeticky hravé objekty, jež nezatěžkává přílišným intelektualizmem, ale zakládá na psychologickém působení tvaru a barvy. Povrch objektů nenechává v syrovém stavu původní sochařské materie, ale často dál pojednává v struktuře a barvě a podtrhává tak jejich smyslové vnímání.
————————————————————-
Výstava se koná v rámci programu 7. ročníku cyklu s názvem MÍSTO PŮSOBENÍ_ DOBRŠ a je oficiálním doprovodným programem Mezinárodního hudebního festivalu DOBRŠSKÁ BRÁNA 2021.

Výstava potrvá do 25.9.2021

Vernisáž v sobotu 14.8.2020 v 11:00.
—————————————————————————————–
GALERIE SE TĚŠÍ V ROCE 2021 PODPOŘE V RÁMCI DOTAČNÍCH PROGRAMŮ JIHOČESKÉHO KRAJE A MINISTERSTVA KULTURY ČR

Plakát

Plakát

CHŮZE ZA OBZOREM

Věříme, že k letošnímu létu s kulturou můžeme vzhlížet s nadějí a tak se s radostí těšíme, že i do galerie CoCo vstoupí v konci června milovníci kultury a výtvarného umění, bažící po jedinečném zážitku, v obklopení genia loci Dobrše. Připravili jsme pro Vás první ve výstavní sezóně 2021 několik výstav, z nichž první nabízí umělecký mezigenerační dialog. 

Společná výstava malíře Jaroslava J. Alta a malířky Markéty Filipové je prvním setkáním dvou rozdílných lidí, kteří se dívají podobným směrem. Směrem k obzoru. Horizont je nedosažitelnou hranicí jen pro toho, kdo se k němu snaží doplahočit. K obzoru je možné tančit, přicházet a odcházet, klanět se mu, cítit a dotýkat se ho. Není hranicí ani překážkou, je upomínkou na nekonečno, je otevřenou krajinou, která čeká na skotačící bytost. Je lehkostí a barvou, ve tmě září a vypráví snícím.

Jaroslav Alt je malíř-filozof barevnosti neviděného, obrazy, kterým pomáhá vzniknout nezobrazují viděnou skutečnost. Jsou živoucími svědky niterného spojení vnitřního a vnějšího světa. Spojení, ve kterém se znovu objevuje a ztrácí obzor, jak se mračna převalují po povrchu v klidném tanci milionů částic. Malovat v tichu znamená nechat promlouvat obrazy.

Markéta Filipová maluje obrazy viděné ve světě bez hmoty. Vize snu, ať už bdělého nebo nočního, je obrazem spatřeným bez očí, je celistvou zkušeností těla, mysli, duše a všeho toho, co nám uniká pod proudem řeky slov. Lidská bytost je prostředníkem, který přináší obrazy snícího těla do fyzické přítomnosti hmoty. Obrazy z krajiny uvnitř horizontů a za nimi. Snící tělo se obzoru nebojí, je před ním, s ním i za ním, obsahuje celou šíři, ale nezabírá rozpínavě prostor. Je materiálem, ze kterého vzniká obraz, stejně jako obrazem, jímž se živí vize. Vše je propojeno. Ticho se vrací a je bouřlivě modré.

 Jaroslav J. Alt (*1950 v Kutné Hoře)

Malíř a grafik, vystudoval obor restaurování na AVU v Praze u profesorů Slánského, Ondráčka a Veselého. Jako pedagog působí na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice. Žije a pracuje v Trstěnici u Litomyšle a v Praze. Vystavuje v České republice a v zahraničí.

Markéta Filipová (*1990 v Praze)

Malířka, absolventka ateliéru Malířství III. Petra Kvíčaly na FaVU v Brně, kde v současnosti studuje na doktorandském stupni. Je členkou umělecké skupiny Comunite fresca, která byla v roce 2019 nominována na Cenu Jindřicha Chalupeckého. Žije v Brně, kde se svým partnerem obhospodařuje malou zahrádku a občas vystavuje převážně v ČR.

  

————————————————————————–
Výstava se koná v rámci programu 7. ročníku cyklu s názvem MÍSTO PŮSOBENÍ_ DOBRŠ 2021.
Potrvá do 7. srpna 2021.

Vernisáž v sobotu 26.6.2020 v 16:00.

—————————————————————————————–
GALERIE JE PODPOROVÁNA V ROCE 2021 V RÁMCI DOTAČNÍCH PROGRAMŮ JIHOČESKÉHO KRAJE A MINISTERSTVA KULTURY ČR.
Plakát

Katalog MÍSTO PŮSOBENÍ _DOBRŠ 2016 – 2020

Po pěti letech od prvního rekapitulačního počinu – katalogu, shrnujícího 15 let výstavní činnosti galerie CoCo – je na světě plnobarevný katalog další, s názvem MÍSTO PŮSOBENÍ DOBRŠ 2016-2020, mapující a rekapitulující tentokrát časově kratší, nic méně pro galerii neméně důležitý úsek její existence.
Ten se zkráceně nechá charakterizovat také několika základními údaji: 5 let – 13 výstavních cyklů – 5 kurátorů – 17 výstav – 45 vystavujících umělců – 9 vernisážových hudebních vystoupení.
Úvodním a závěrečným slovem jej opatřili Ivo Kraml a Květa Čulejová.
S ohledem na „dobu koronavirovou“ není na rozdíl od doby pře pěti lety alespoň nyní možné katalog uvítat společným křtem zástupců galerie a umělců, jejichž díla jsou zde prezentována. Věříme ale, že se tak bude moci stát v blízkých týdnech nebo měsících a velmi se na tuto událost již těšíme. O přesném datu a místu události bude včas vydána informace prostřednictvím webových stránek a facebookového profilu galerie.
Katalog lze zakoupit v galerii samotné nebo objednat prostřednictvím e-mailu: info@galerie-coco.cz.
ISBN 978-80-907040-1-5
Poděkování patří opět Jihočeskému kraji, který podpořil vydání katalogu prostřednictvím Grantového programu „Podpora muzeí a galerií“ – opatření č. II – propagace muzeí a galerií.

Titulní stránka katalogu 2016 - 2020

Pozvánka na vernisáž a výstavu

NA VĚCNOST | MARIE BLABOLILOVÁ – EVA ČERVENÁ – JONÁŠ CZESANÝ – VLADIMÍR VÉLA

Marie Blabolilová (1948), grafička a malířka je na domácí výtvarné scéně skutečná osobnost. Její doménou je grafika a práce na linoleu. Ikonografický repertoár se sestává z obyčejných věcí, často jaksi na okraji, a společenstvími, jak sama říká, chudáků. Lidskou figuru pro skepsi ze směru, kam se člověk ubírá, opustila. Její věcnost je civilní a lidsky sdělná. 

Eva Červená (1987) působí jako odborná asistentka na pražské AVU. Tato excelentní grafička a malířka inspiračně vychází také od obyčejných předmětů, a její existenciální zátiší se současným výtvarným jazykem dotýkají skutečností mimo čas. 

Jonáš Czesaný (1972) svoji osobitě expresivní a zároveň intelektuální malbu zakládá na melancholické notě poetiky jinotaje. Jeho obrazy se odvíjejí od škály především opět civilistních témat, na něž zaměřuje své pomyslné zvětšovací sklo, skrze které si prohlíží a, mnohdy ironicky, reflektuje. 

Vladimír Véla (1980) směřuje k expresivní, vizuálně silné, a ač abstraktní, paradoxně stále předmětnosti. Námětově vychází z konkrétních, často zprvu obyčejných situací a předmětů, které během malování dovede až k jejich subtilnímu obsahu. Na dřeň, na esenci.

Ztišené, usebrané společenství těchto čtyřech autorů tak zaklene oblouk mezi společnou věcností a věčností. S háčkem.

Kurátorka výstavy Lucie Šiklová

Výstava se koná v rámci programu 6. ročníku cyklu s názvem  MÍSTO PŮSOBENÍ_ DOBRŠ  a je oficiálním doprovodným programem Mezinárodního hudebního festivalu DOBRŠSKÁ BRÁNA 2020.

Potrvá do 19. září 2020.

Vernisáž v sobotu 15.8.2020 v 11:00
—————————————————————————————–
GALERIE JE PODPOROVÁNA V ROCE 2020 V RÁMCI DOTAČNÍCH PROGRAMŮ JIHOČESKÉHO KRAJE A MINISTERSTVA KULTURY ČR.

Pozvánka na vernisáž

Srdečně vás zveme na vernisáže dvou níže uvedených výstav. Vernisáže se konají v sobotu 27.6.2020 v 16:00 na zámku v Dobrši.

Výstavy se konají v rámci programu 6. ročníku cyklu s názvem  MÍSTO PŮSOBENÍ_ DOBRŠ.
Potrvají do 1. srpna 2020.

JORDAN TENČEV | OBRAZY- GRAFIKY- KERAMIKA

Karlovarský malíř, grafik a keramik, absolvent Střední průmyslové školy keramické v KV. Ve své počáteční tvorbě se věnoval kresbě a grafice. Ve svých dílech zachycujících život v socialismu z let 1985 až 1989 velice křehkým posunem formy vytvořil burlesku, která má tragický děj a tak završil dílo několika generací: dovedl socialistický realismus k jeho hořkému konci (výstava v roce 1990 v Malostranské besedě v Praze). Později se věnuje malbě a v současné době také výtvarnému zpracování keramiky, jako součásti kompozice obrazu. Experimentuje s technikou provedení a tím svoji tvorbu posouvá stále dál. Není cílem, aby jeho obrazy byly pouze dekorativní součástí bytu, ale aby zachycovaly pomíjivé lyrické okamžiky kolem nás, často i tajemnou a skrytou romantiku na první pohled všedního okolí. Svými obrazy chce odvést člověka od událostí každodenního života k jiným pohledům, které by ho obohatily a naplnily nevšedními pocity.

TOMÁŠ HONZ – MARTIN ŽÁK | OBRAZY A SOCHY

Malba a socha na jedné výstavě. K takovému setkání dochází v případě Tomáše Honze a Martina Žáka, kteří vystavují v jihočeské galerii CoCo v Dobrši.
Figura a krajina jsou náměty, které jsme viděli tisíckrát, známe je, nevyhneme se jim, a přesto nás oslovují znovu a znovu. Uchvátily již celé civilizace a jsou tolikrát zaznamenány, že jich máme plná muzea a můžeme je podrobovat náročným srovnáním. Pro figuralisty a krajináře je tak stále těžší a těžší se prosadit, nicméně to nikdy nebude nemožné. Každá doba si ve figuře a krajině žádá aktualizaci a zároveň nabízí jiné prostředky k jejich záznamu. Figuralisté a krajináři by měli být na tyto proměny nejcitlivější, ostatně týkají se přímo jejich námětů, a tak jsou to právě oni, kdo může přednostně nabídnout nové pohledy na svět kolem nás.

Tomáš Honz je malíř živých krajin ve kterých hrají hlavní roli světlo a barvy. Svým přístupem se velmi blíží impresionismu, který ale posouvá do dnešní doby. Chcete-li se naučit malovat živé obrazy se zářícím světlem, pak pro Vás workshop s Tomášem bude správná volba.
První věcí, kterou se naučíte, je vidět svět očima umělce. Osvojíte si použití základních barev a budete schopni z nich namíchat jakýkoliv jiný odstín. Budete umět vybudovat na obraze světlo a stín. Naučíte se zjednodušit motiv a přenést ho několika odvážnými tahy na plátno. Budete také vědět jak začít malovat obraz, aby jste ho dokončili.
Tomášův cíl je naučit studenty zachytit světlo a barvy přírody jednoduchým a srozumitelným způsobem. S trochou cviku a odhodlání se z každého může stát umělec.

Martin Žák vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, ateliér figurálního sochařství a medaile Vojtěcha Míči, dříve Jindřicha Zeithammla. Během studia také absolvoval studijní stáž na Accademia di Belle Arti di Venezia v Itálii. Podstatnou součástí tvorby Martina Žáka je práce se světlem. Martin Žák tvoří na principech a zkušenostech sochařství napříč staletími. Promyšlenost a rozvážnost střídá intuitivnost a dravost hraničící až s psychickým automatismem, vše ovšem postavené na pevných základech. Tak jedině může vyjádřit i svůj vnitřní svět.

Kurátorkou obou  výstav je MgA. Květa Čulejová.

MÍSTO PŮSOBENÍ DOBRŠ  2000 -2015

retrospektivní on-line ohlédnutí za výstavními sezónami galerie CoCo.

 

Vážení příznivci galerie CoCo , výtvarného umění a kultury vůbec. Nečekaná situace, způsobená koronavirovou pandemií a opatřeními státu, kdy nebylo v tomto období možné galerii zpřístupnit veřejnosti a realizovat první výstavu v rámci plánovaného výstavního programu 2020, volí – věříme, že ne jen jako jakousi formální náhradu –  kurátorský tým galerie CoCo  možnost „on-line výstavy“, která je souhrnným retrospektivním ohlédnutím za výstavními sezónami 2000 – 2015. Zájemci o výtvarné umění tak i v této době mohou přijít do kontaktu s výtvarným uměním, seznámit se nejen s výtvarnými díly, sochami, fotografiemi, ale mnohdy i s kurátorskými texty k výstavám. Zároveň představuje jakýsi souhrn výstavní činnosti v určitém vývojovém úseku galerie z hlediska kurátorského. On-line výstavou můžete procházet níže:

 

Těšíme se na setkání s Vámi, věříme, že už v blízkých týdnech nebo měsících, už přímo v galerii Coco  při dalších výstavách a vernisážích!

 

Váš tým galerie CoCo.

 

 

Kurátor: MgA. Květa Čulejová, Ivo Kraml

Prezentovaní umělci: Jindřich Štreit, Tereza Pešková, Pavla Kocourková, Ivana Řandová, Martin Patřičný, Marcela Vichrová, Vladimír Holomek, Roman Kubička, Josef Lorenc, Andrea Korbelářová, Milan Doubrava, Ludmila Kolková, Jaroslav Kovář, David Bartoň, Mariana Alasseur, Franck Alasseur, Magdalena Justová, Tomáš Hauser, Craig Cahoon, Simona Kafková, Zuzana Fusterová, Marek Florián, Anna Sypěnová, Eva Výborná, Klára Břicháčková, Marie Štindlová, Markéta Filipová, Terezie Štindlová, Anne Sarrazin, Lucie Crocro, Jindřich Lerch, jiří Syrovátka, Filip Ditrich a další

 

OHLÉDNUTÍ ZA VÝSTAVNÍ SEZÓNOU 2019

MÍSTO PŮSOBENÍ _ DOBRŠ již popáté                           

Sedmá výstavní sezóna v galerii CoCo hostila čtyři samostatné projekty z výstavního cyklu, nazvaného již tradičně „Místo působení Dobrš 2019“.

Nejprve v počátku to v počátku května byla výstava francouzského fotografa Francka Alasseura (narozen 1976 v Lyonu), žijícího a tvořícího již několik let také v ČR. Výstava volně navázala na výstavu, kterou měl již v galerii se svoji manželkou Marianou Látalovou -Alasseur v roce 2013. Představil na ní novou fázi projektu fotografií velkého formátu, přímo navazující na fotografický projekt Půl vteřiny (jediné společné pravidlo – délku expozice). Kurátorské role se zhostila Květa Čulejová.

První skupinovou výstavou letošní sezóny, otevřenou již tradičně při příležitosti dobršská janopavelské pouti byl projekt s názvem ,PIJEME HERBICIDY A KOUŘÍME SMOG”, sestavený kurátorkou Terezou Špinkovou. Jedná se o několik umělců, které spojuje též hudební uskupení s názvem „Střešovická kramle“. Jsou jimi Radomír Albl, Václav Girsa, Tomáš Hrůza, Tom Kotík, Brian T. Noble, Daniel Vlček). Kurátorka m.j. k výstavě uvedla:“ Pijeme herbicidy a kouříme smog je výstava, připravovaná v duchu synestezie, zároveň má propojit i další témata, paralelně se objevující i v hudbě a textech skupiny: katastrofické vize budoucnosti, temné stránky lidského chování, strach z nejistoty, podivné bytosti se zářícíma očima, hutnou atmosféru, prázdné řeky, příšery a špatné svědomí“.      atmosféru, prázdné řeky, příšery a špatné svědomí“.      Soudě podle počtu návštěvníků a jejich ohlasů lze konstatovat, že kurátorský záměr byl nanejvýš úspěšně naplněn.  Hudební uskupení Střešovická kramle také ve stejný den vystoupilo v rámci vernisáže výstavy. v sále bývalého hostince U Dražných v Dobrši společně s kapelou Whiny Bitches.

Též tradičně, v polovině srpna jako již neodmyslitelná součást Mezinárodního hudebního festival Dobršská brána měla vernisáž výstava s názvem MALEČEK / RŮŽIČKA / RŮŽIČKOVÁ-ZADÁKOVÁ / TRABURA s podtitulem „Mírně mezi i zcela generační spříznění a průniky čtyř ryzích malířů“, tentokrát pod kurátorským vedením Lucie Šiklové. Jako malé připomenutí nabízíme krátké profily autorů z pera kurátorky. „Ondřej Maleček je milovník poezie, příběhů, pohádek, básník vyjadřující se malbou.       V jeho duši se snoubí intelekt výšek s hloubkami citu a to samé se děje i na jeho obrazech. Přes svoji zdánlivou jednoduchost a čitelnost jsou plny symbolických, literárních a sémantických odkazů, vtipu i ironické nadsázky „skrz slzy“. Pozoruje, zaznamenává, a jeho tvorba tak může být interpretována jako svého způsobu deník. Vedle aspektu pozorovatele je dalším důležitým aspektem jeho tvorby příběh. Napětí mezi tady a teď, pomíjivostí a věčností. Na první pohled nekomplikovaným výrazem řeší závažná témata. Existenciální otázky klade neexistenciálním narativním jazykem. Jako pravověrný romantik se vztahuje především ke třem úběžníkům, kterými jsou láska, smrt a příroda, a jeho tvorba tak představuje jeden z vrcholů našich současných neoromantických tendencí.  Aleš Růžička je vyznavač malby. Bezprostředně v samém jejím procesu kloubí její významový a smyslový proud a propojuje apollinskou bdělost a racionalitu s živelným, extravagantním a nepředvídatelným dionýským protipólem romantiků, spojeným se stavem opojení vzepjetí v divokému tanci fauna nad plátnem. Nezůstává však u energie prvotní čáry, na velké ploše působící velkoryse a efektně. Fyzickou expresivitu krotí skrze přítomnost obsahového sdělení a balancuje tak na romantické vlně napětí mezi extází a bdělostí, přírodou a člověkem. Jeho velkoformátová zátiší barokního výrazu vedle působivého gesta přinášejí stále aktuální téma pomíjivosti, přítomné jak za explicitním motivem Vanitas, tak za pouhou květinou, a představují jeden z vrcholů současné exprese a zároveň.  Šárka Růžičková – Zadáková maluje příběh osobního života. Malba, jež má výrazný autobiografický akcent, se pro ni stala neformálním deníkem. Osobním, vážným a do detailu promyšleným přístupem, jehož bezpodmínečnou součástí je dlouhá příprava a poznámky slovem i náčrtem, dodává každodenní obyčejnosti punc exkluzivity. Významné životní scény vypráví ze subjektivní perspektivy, kterou charakterizuje typická deformace expresivní figury. Snově zamázdřené figury se pro autorku typickým způsobem potkávají s realisticky podanými detaily prostředí. Obrazy tímto setkáním nabývají mimořádné psychologické věrohodnost i účinku, propojují minulost se současností a původně osobní sondy nabývají zcela univerzální symbolický rozměr. Roman Trabura představuje v rámci české malby nezastupitelný svéráz. Figuralista, expresivní vypravěč, tradicionalista i buřič. Věkem je generačně nejblíž Tvrdohlavým, ale v době, kdy tahle generace působila na pražské Akademii, patřil k pražskému undergroundu. Svými obrazy reaguje na události světaběhu, a je to reflexe zhusta velmi subjektivní. Doba mu přihrává témata, která snad ani by nechtěl, ale obsesivně musí zpracovat. Zpočátku jako snivý malíř horizontů a barokních průhledů navozuje arkádické nálady, podtrhnuté vtipem, ironií či jinak vpašovanými znepokojivými momenty. Lyrické krajiny však dál doplňuje zneklidňující stafáží, bizarní figury vnášejí do klasické kompozice další obsahy. Duší romantik překračuje vzor Caspara Davida Friedricha, být tak zjevným romantikem by neunesl, a naplňuje obrazy ironií a groteskou. Nešetří nikoho, ani sebe. Je nekorektní apokalyptik, dává se všanc. A stále zůstává výsostným malířem“.

Do dobršské galerie vkročil letos poprvé ve stejném termínu díky spolku  Design Cabinet CZ, z. s. a kurátorce Květě Čulejové poprvé také design a to ve formě výstavy s poněkud tajuplným názvem Rest(y) Novýho (z)boží!  Jednalo se o výsfavu prací studentů designu, které získaly ocenění v soutěži o Národní cenu za studentský design. Vymysleli ho studenti, kteří považují oficiální pojmenování národní soutěže za fádní, neatraktivní, nudné – není prostě cool. Studentský design je přeci Boží! A je zbožím k prodeji a koupi. Každým rokem se samozřejmě rodí nové produkty, tedy zboží (slovo nové taky není cool, proto nový). Soutěž o Národní cenu za studentský design probíhá v České republice 29 let. Vymyslelo ho Design centrum ČR (v roce 2007 zrušené), štafetu její organizace převzal spolek dobrovolníků Design Cabinet CZ. Soutěž je anonymní a profesionálně náročná. Práce hodnotí tři na sobě nezávislé poroty.  Výsledky se v ČR prezentují na výstavách Nový (z)boží!, v zahraničí pod názvem New G(o)ods! K vidění bylo nejen v Praze, Brně a Plzni, ale také New Yorku, Londýně, Pekingu, Moskvě, Vídni, Mnichově, Berlíně, Miláně, Stockholmu, Madridu, Haagu, Bratislavě, Budapešti, Kielcích, Bukurešti, Plovdivu aj. Na výstavách se představují jak studentské vize, tak prototypy a produkty, vždy doprovázené plakáty. Na zámku v Dobrši byl k vidění výběr z plakátů, které si studenti v létech 2008 – 2017 zapomněli z výstav vyzvednout. Proto Rest(y) (aby to bylo cool).  Každým rokem je některý ze studentů grafického designu autorem vizuální komunikace soutěže. V jejím duchu pak vypadají bannery, úvodní výstavní panely, katalogy, diplomy, logotypy a vše, co se k soutěži pojí. Na Dobrši se poprvé představily úvodní panely několika ročníků, z nichž je vidět, jakou úroveň a náboj soutěž má, a jakou atmosféru grafické zpracování výstav vyvolává.  Poroty rozhodují o udělení titulů Národní cena za studentský design, Excelentní studentský design a Dobrý studentský design. Zvláštní ceny udělují rektoři a děkani univerzit a vysokých škol, ředitelé muzeí a významných profesionálních institucí.

Posední výstavou v říjnovém termínu měla název KOČKOTIŠÍ. Tato společná výstava Jense Asmuse           a Jana Meleny představila vzájemný dialog nad obrazem, ať již malbou nebo grafickým listem. Oba autoři se od sebe výrazně vizuálně liší, ale zároveň je spojuje ztvárňování tradičních žánrů evropských dějin umění, v případě Asmuse zátiší, v případě Meleny ztvárnění zvířete (kočky). Jens Asmus je malířem v tom nejklasičtějším slova smyslu. Sedí ve svém ateliéru a pozoruje předměty ve svém okolí, přičemž se občas podívá z okna ateliéru, tedy dělá přesně to, co maluje ve svých obrazech. Je to nekomplikovaný přístup, malíř si však uvědomuje, že obrazy jsou zakleté všude kolem nás, a je jenom na malíři, aby všednodenní realitu zachytil na plátno. Obrazy Jense Asmuse jsou, jak sám říká: „altmodisch“ (v českém překladu staromódní či konzervativní), nicméně jsou čímsi poctivé a dokáží vybudit jejich pozorovatele z letargie všednosti. Jsou to vlastně malé barevné oázy, které osvěží mysl a oko. Jan Melena se věnuje především grafice a technice linorytu. Grafika je pro něj černobílou záležitostí. Ve svých linorytech často ztvárňuje kočky v nejrůznějších podobách a situacích. Kočka či spíše britský krátkosrstý kocour Franz Ferdinand je pro něj avatarem, skrze něj prozkoumává mikrosvět zahrady s jeho hmyzími obyvateli. Melena říká: „Zajímají mne houby, hmyz, drobní lesní tvorové a v neposlední řadě můj britský kocour Franz Ferdinand. Snažím se na v přírodním světě dívat tak trochu jeho očima, fascinující jsou květy roztodivných rostlin na zahradě, motýli, kteří kolem nich létají a drobní tvorové ukrývající se pod jejich listy.“ Oba autory tak spojuje vztah ke svému bezprostřednímu okolí, Asmus svým zrakem pátrá po svém interiéru – bytě, a občas vyhlédne z okna. Zatímco Melena prohledává exteriér – zahradu a hledá drobné mikrosvěty pod listy rostlin. Jejich tvorba je však v obou případech tichá a kontemplativní: pravé „kočkotiší“. Na vernisáž navázal jako doprovodný program koncert kapely Walden v sále bývalého hostince U Dražných na dobršské návsi. K slyšení byl lesní noise, mechový punk, lo-fi, zhudebněná poezie.

Již sedmá kulturní sezóna v galerie CoCo je minulostí. Těšíme se opět na viděnou ve výstavní sezóně 2020!

 

PODĚKOVÁNÍ

Galerie Coco se i letos těšila laskavé podpoře Jihočeskému kraje z programů Podpora muzeí a galerií a Podpora kultury. Další poděkování patří společnosti Elektrostav Strakonice, s.r.o. za realizaci elektrorozvodů a osvětlení v prostorách galerie. Specielní poděkování míří ke Kateřině Barabášové a Karlovi Lavírovi, kteří se v letošní výstavní sezóně nezištně ujali částečně kurátorské role, z velké části vystavující pro jednotlivé výstavy vybrali a přispěli výrazným způsobem i k samotné organizaci výstav.                                                     Ivo Kraml a Květa Čulejová (galerie CoCo)

 

Pozvánka na výstavu – KOČKOTIŠÍ

Jan Melena a Jens Asmus : KOČKOTIŠÍ

Galerie CoCo, Dobrš, 14. září od 16:00 hod.

Společná výstava Jense Asmuse a Jana Meleny nazvaná „Kočkotiší“ představuje vzájemný dialog nad obrazem, ať již malbou nebo grafickým listem. Oba autoři se od sebe výrazně vizuálně liší, ale zároveň je spojuje ztvárňování tradičních žánrů evropských dějin umění, v případě Asmuse zátiší, v případě Meleny ztvárnění zvířete (kočky).

JENS ASMUS je malířem v tom nejklasičtějším slova smyslu. Sedí ve svém ateliéru a pozoruje předměty ve svém okolí, přičemž se občas podívá z okna ateliéru, tedy dělá přesně to, co maluje ve svých obrazech. Je to nekomplikovaný přístup, malíř si však uvědomuje, že obrazy jsou zakleté všude kolem nás, a je jenom na malíři, aby všednodenní realitu zachytil na plátno. Obrazy Jense Asmuse jsou, jak sám říká: „altmodisch“ (v českém překladu staromódní či konzervativní), nicméně jsou čímsi poctivé a dokáží vybudit jejich pozorovatele z letargie všednosti. Jsou to vlastně malé barevné oázy, které osvěží mysl a oko.

JAN MELENA se věnuje především grafice a technice linorytu.  Grafika je pro něj černobílou záležitostí. Ve svých linorytech často ztvárňuje kočky v nejrůznějších podobách a situacích. Kočka či spíše britský krátkosrstý kocour Franz Ferdinand je pro něj avatarem, skrze něj prozkoumává mikrosvět zahrady s jeho hmyzími obyvateli. Melena říká: „Zajímají mne houby, hmyz, drobní lesní tvorové a v neposlední řadě můj britský kocour Franz Ferdinand. Snažím se na dění v přírodním světě dívat tak trochu jeho očima, fascinující jsou květy roztodivných rostlin na zahradě, motýli, kteří kolem nich létají a drobní tvorové ukrývající se pod jejich listy.“

Oba autory tak spojuje vztah ke svému bezprostřednímu okolí, Asmus svým zrakem pátrá po svém interiéru – bytě, a občas vyhlédne z okna. Zatímco Melena prohledává exteriér – zahradu a hledá drobné mikrosvěty pod listy rostlin. Jejich tvorba je však v obou případech tichá a kontemplativní: pravé „kočkotiší“.

pruhy fcb září 2019Na vernisáž navazuje jako doprovodný program od 18:00 hod. koncert kapely Walden v sále bývalého hostince U Dražných na dobršské návsi. Uslyšíte lesní noise, mechový punk, lo-fi, zhudebněnou poezii…

Výstava se koná v rámci programu 5. ročníku cyklu s názvem MÍSTO PŮSOBENÍ _DOBRŠ  Potrvá do 12. října 2019.

GALERIE JE PODPOROVÁNA V ROCE 2019 V RÁMCI DOTAČNÍCH PROGRAMŮ JIHOČESKÉHO KRAJE “ PODPORA MUZEÍ A GALERIÍ” A „PODPORA KULTURY“.