AULOS A LYRA

Výstava

Vernisáž

Setkání apollinského a dionýského principu na Dobrši bez soutěže a stahování z kůže.

Někteří říkají, že Athéna si vyrobila dvojitou flétnu (aulos) z jeleních kostí a hrála na ni při hostině bohů. Nejdřív nechápala, proč se Héra a Afrodita tiše smějí do dlaní, když se zdálo, že se její hra ostatním bohům líbí. Sedla si proto pak s flétnou v samotě u potoka ve fryžském háji, hrála na ni a pozorovala svůj obraz ve vodě. Obličej jí chvíli modral, chvíli červenal, od namáhavého dutí do nástroje se jí nafoukly tváře…v tu ránu jí došlo, proč se obě bohyně potutelně smály. Odhodila flétnu a proklela každého, kdo ji zvedne.

Nevinnou obětí kletby se stal jeden ze satyrů, Marsyas (někteří říkají, že Dionýsův syn), který o flétnu zakopl a se zvědavostí ji přiložil ji přiložil ke rtům. Flétna začala hrát sama od sebe. Marsyas pak chodil po Frýgii a „svojí“ hrou přinášel radost jejím obyvatelům. Ti po čase začali prohlašovat, že ani sám Apollon nehraje na svoji lyru tak pěkně a prostoduchý Marsyas to nezpochybňoval. Nahněvaný Apollon vyzval Marsya k soutěži, jejíž vítěz mohl poraženého soupeře podle své vůle potrestat. Jako porotu zvolil Múzy. Soutěž byla vyrovnaná, Múzy okouzleny oběma nástroji. Apollon ve své potřebě vyhrát nakonec vzkřikl na Marsya: Zkus udělat se svým nástrojem to, co udělám já se svým! Obrátil pak lyru nohama vzhůru a hrál a zároveň zpíval. S flétnou tohle nešlo a Múzy chtě nechtě musely přiřknout vítězství Apollonovi. A Apollon vynalezl pro poraženého soka vskutku neapolinský trest. Zaživa ho stáhl z kůže.

Friedrich Nietzsche ve Zrození tragédie z ducha hudby objasňuje dvě síly, apollinský a dionýský princip a jejich věčný konflikt. Apollinský princip je světlý, rozumový, rozlišující, intelektuální, v řádu se odvíjející. Dionýský je temný, iracionální, vášnivý, orgiastistický, ztělesňující nerozlišenost a chaos. Oba principy spolu podle Nietzscheho bojují o vládu nad lidskou existencí. Ačkoli je patrné, ke kterému z nich sám Nietzsche inklinuje, tento anticipátor estetiky ošklivosti tvrdí, že v umění nemohou zmiňované póly existovat odděleně. Antická tragédie, která podle něj oba elementy, dionýský v hudbě a zpěvu sboru a apollinský v dialozích, spojovala v jeden opus, tak představovala nejvyšší umělecký výraz. Apollinský duch propůjčil dionýské abstraktnosti tvar. 

Ve starověkých Delfách, v místech, kde působila Pýthie, se nachází Apollonův chrám. Staří tu měli na zřeteli, že ony dva póly, apollinský a dionýský, nemohou být jeden bez druhého. Světlého rozumového Apollóna a jeho Múzy z tympanonu vyvažoval na zadní straně svatyně iracionální, chaotický, temný a bolestný obraz Dionýsa. 

Však jsou obě božstva také bratři, synové Dia. Dionýsos, syn bohyně Sewmelé, je sice známý především jako bůh nespoutaného veselí a vinné révy, ale zapomínáme, že je dokonce z Dia zrozený, Hermův chráněnec, ten, který sestoupil do podsvětí, bůh plodnosti, úrody, ale i inspirace, tvůrčího rozmachu, básnického a vešteckého nadání. Apollon, Foibos – Zářící, je kromě toho, že synem Dia a Létó, také pěkný ptáček, který se občas neudrží. 

Někteří říkají, že Apollon obrátil na svoji harfu Orfea, původně Marsyova žáka. Jiní zase říkají, že soutěžil Apollon a Pan, bůh stád, na svoji flétnu, Syrinx. Porotcem byl král Midas, a za svůj příklon k Panově písni si vysloužil od Apollona oslí uši.

Lucie Barvínek Šiklová, kurátorka výstavy

Martin Mrkva

*24.8. 1989 v Klatovech, žije a tvoří v Kralupech nad Vltavou.

Martin Mrkva studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bechyni (2006-2010) a pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze v Ateliéru grafiky II, škole Vladimíra Kokolii (2011-2017), kde je kladen důraz na experiment a otevřenost myšlenky. Již jeho působivá a nezapomenutelná diplomová práce (2017), kdy vytvořil jakési scénické dioráma znázorňující bitvu rohlíků a housek, jej představuje jako umělce rozkročeného mezi Apollonem a Marsyasem. Martin maluje technikou olejomalby, svobodu a rozmach gesta mu dovoluje papír jako podklad. Vytvořil si několik tematických okruhů, ke kterým se v obměnách vrací. Téměř všudypřítomná je u něj figura, kterou na jeho obrazech nacházíme jak explicitně, tak skrze quazimodely, představované třeba i rohlíky. Se stejnou vážností, jakou se vyznačuje jeho přístup k figuře, se věnuje i zátiším, tematizujícím krásu a pomíjivost bytí ve hmotě skrze květiny i „kosterní“ stafáž. Charakteristický je pro něj téměř barokně expresivní výraz, a při pohledu na některé jeho kompozice se do mysli vkrádá Tizianův kroměřížský Marsyas. Martinova tvorba, to je sama otevřenost, skrze temné akordy prodírající se světlo. Tragédie i vzkříšení. Setkání světla a temnoty, kdy jedno bez druhého přestávají mít smysl.

Štěpán Šefr 

*14. 12. 1983 v Praze, žije a tvoří v Praze.

Štěpán Šefr vystudoval výtvarné zpracování keramiky na SUPŠ Václava Hollara, ve studiu pokračoval na pražské AVU v Ateliéru figurálního sochařství a medaile Jana Hendrycha (2007-2013). V roce 2011 absolvoval stáž na Koninklijke Academie voor Schone Kunsten v Antverpách (Beeldhouwkunst studio). Štěpán je autorem soch – objektů, ve kterých si vede svobodně a s nadhledem, hraje si perspektivou, s dole a nahoře, a ne náhodou je jeho oblíbeným výstupem vedle trojrozměrného objektu také reliéfní tondo, ze své podstaty velmi svobodný útvar, kde dole a nahoře je zcela relativní veličinou. Veřejnost se čas od času může setkat s jeho tvorbou ve veřejném prostoru, v současnosti je možné narazit na pražském Proseku na jeho Nohoboba, sochu pro bobovou dráhu. Surrealisticky groteskní patvor, složený z „podvozku“ dvou párů kráčejících zvířecích noh a trupu v podobě bobu, paradoxně nesoucího podstavec, v sobě nese všechny principy Štěpánovy sochařské tvorby. Grotesknost, fantaskno, nadsázka, spojení vysokého s nízkým, ale i svým způsobem nonsensová poezie v soše, figurativnost, zároveň důraz na materiálové provedení a čitelné realistické tvarosloví charakterizují tvorbu tohoto autora. 

Vladimír Véla 

*27.7.1980 v Turnově, žije a tvoří v Praze a Českém ráji.

Vladimír Véla studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově (1994-1998), šperkařství na Střední uměleckoprůmyslové a vyšší odborné škole v Jablonci nad Nisou (1999-2000) a poté pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze (2000-2006). V současnosti působí jako vedoucí pedagog malířského atelieru na Fakultě umění a designu Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Na pražské AVU začínal u Zdenka Berana, v jehož ateliéru malby nabyl jistoty klasické realistické malby a absolvoval v intermediálním ateliéru Milana Knížáka, kde se malířská vytříbenost propojila se svobodným zacházením s viděnou a zakoušenou realitou. Jeho malba představuje odchody za hranice předmětnosti a běžně nahlížené reality tohoto světa. Ubírá se od archetypálních a temných témat směrem k čisté abstrakci světa ideí. Námětově vychází z konkrétních, často zprvu obyčejných situací a předmětů, jež během malování dovede až k jejich tresti, oscilující mezi subtilitou a tíhou. Vážně. Na dřeň, na esenci. Skrze barvu a světlo za hmatatelnou skutečnost. 

Vojtěch Míča 

*11.1.1966 v Praze, žije a tvoří v Praze a Podlešíně.

Vojtěch Míča studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze obor restaurování a tvarování dřeva (1980-1984), rok pracoval jako kameník na rekonstrukci kolonády v Karlových Varech. V letech 1985-1992 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v sochařském atelieru Huga Demartiniho a v atelieru monumentální tvorby Aleše Veselého. Absolvoval velké množství zahraničních stáží a stipendií (Perugia, Curych, Karlsruhe, Clevelend, New York a další). V současnosti působí na pražské AVU jako vedoucí pedagog Ateliéru figurální sochy a medaile. Typickým materiálem je pro něj beton často v kombinaci se dřevem či jinými materiály. V jeho tvorbě se setkává jako Panna nebo Orel na jedné minci čistota, jasné a přesné vyjádření s živelností a organickým bujením. Vše má svůj líc a rub. Jasně definované, krystalické tvary se ocitají s otevřenou formou na jednom objektu. Špička ledovce vědomí a racionality a nevědomá hlubina chaosu představují nekonečnou uměleckou i interpretační svobodu.

Vernisáž v sobotu 17.8.2024 v 11:00.

Výstava potrvá do 28.9.2024. Je součástí doprovodného programu Mezinárodního hudebního festivalu Dobršská brána.

Výstava je přístupna o víkendech vždy odpoledne na vyžádání na tel. 777 641 164.

GALERIE SE V ROCE 2024 TĚŠÍ PODPOŘE V RÁMCI DOTAČNÍCH PROGRAMŮ MINISTERSTVA KULTURY ČR A JIHOČESKÉHO KRAJE