OBJEVY | S NADHLEDEM

Výstava

Vernisáž

Sousloví „S nadhledem“ v názvu výstavy lze interpretovat ve dvou pohledech na podobu fotografie (obsah, provedení, forma) právě prostřednictvím  dialogu, setkání dvou výjimečných fotografů a jejich děl. Provokativní nabídkou na  neobvyklý poetický pohled na svět jinak neviditelný, kdy fotografie  sice vznikají fotografickými postupy, jsou ale velmi odlišné od běžného snímání (důraz je kladen na výtvarné využití neostrosti obrazu, jako základ výtvarného vyjádření autora) v protikladu alternuje -  rovněž s nadhledem, tentokrát i v pravém slova smyslu – detailní, běžně divákovi neviditelné souvislosti tvarové, barevné i jiné, další v podání velkoformátové letecké fotografie české přírody a krajiny.

Jaroslava Stibůrka vedle místopisného fotografování hradů, zámků a měst začalo velmi přitahovat výtvarné zobrazení české a moravské krajiny, méně konkrétní a více stylizované. Tak se postupně vyvinul soubor svislých pohledů na přírodu z výšky, někdy malé, jindy velké, který krásu české krajiny ukazuje z méně obvyklého, ale velmi zajímavého a výtvarného úhlu.

Harry Farkaš svými „Objevy“, tedy abstraktními výtvarnými kreacemi provokuje naši představivost (metoda UNFOCUSED hodně pracuje s fantazií diváka), z jeho otáčivých obrazů (některé obrazy budou umístěny na otáčivých stojanech, při různé poloze obrazu vznikají různé asociace).

VYSTAVUJÍCÍ UMĚLCI

HARRY FARKAŠ (*1947 v Bratislavě)

Harry Farkaš je umělecký fotograf a profesionální kameraman, který čtyřicet let působil v německé veřejnoprávní stanici Westdeutscher Rundfunk. Jako syn židovského rabína vykonával v Kolíně nad Rýnem několik let funkci předsedy tamní Židovské obce. 

Vystudoval uměleckou fotografii u profesora Wedewardta v Kolíně nad Rýnem (SRN).

Po čtyřiceti letech práce s klasickou fotografií následoval přechod na digitální. A toto nové médium mu umožnilo, či lépe řečeno, mu donutilo, tvořit novým stylem. Položil si otázku: „Když mnozí malíři malují tak dokonale realisticky, že se jejich obrazy podobají fotografiím, proč nefotografovat abstraktně?“ A odpověď? Hledání... Rozhodnutí... Cesta, spletitá cesta – LABYRINT! – cesta plná překážek, jakou je každá opravdová tvorba... Je to ta pravá? Ta, co vede ad astra? Ta cesta trvá už víc než tři roky... 

Jeho fotografie jsou snímané v podobě, v jaké je vidíte. Počítač používá jen na případné výřezy. Předlohy jsou konkrétní, ba často dokonce banální. Fotografie jsou komponovány tak, aby se daly otáčet kolem své osy. Tím se změní i pocit či představa diváka a on má potom možnost určit, jak na něj obraz nejlépe působí... Je člen skupiny UNFOCUSED, která se zaměřuje na propagaci výtvarných postupů, využívajících obrazovou (optickou, nebo pohybovou) neostrost.

LUBOMÍR STIBUREK (*1957 v Praze) 

Zájem o fotografování zdědil už v dětství po svém otci, proto později vystudoval obor filmová a televizní kamera a Institut výtvarné fotografie. Od osmdesátých let pracuje jako kameraman, nejčastěji na natáčení zpravodajských, publicistických a dokumentárních pořadů. Během své praxe prošel většinou našich televizí.
Při práci televizního kameramana se tvůrčí fotografií začal cílevědoměji zabývat hlavně pod vlivem chebského fotoklubu a fotografické galerie G4.
Prošel řadou pokusů v dokumentární i výtvarné fotografii, k těmto tématům se stále rád vrací.
Jedním z hlavních oborů jeho profesionální fotografické práce bylo zobrazování památek a přírody ČR. Vytvořil obsáhlý archiv takovýchto snímků, který stále doplňuje. Jeho fotografie byly často využívány v nástěnných kalendářích, má několik vydaných samostatných knih o Praze a krásách naší země a účast v řadě dalších. Zakázkově fotografuje hlavně interiéry a architekturu, ale i reportáže.
Při své práci vždy považuje vedle obsahu za důležitou součást svých fotografií jejich výtvarnou kvalitu. Vedle komerčního fotografování jej přitahuje právě výtvarné zobrazení české a moravské krajiny, méně konkrétní a více stylizované a zobecněné. Jednou z netradičních forem je snímání přírodních útvarů z z výšky, někdy malé, jindy velké, které krásu krajiny ukazuje z méně obvyklého, ale velmi zajímavého a výtvarného úhlu. Další možností je posunutí stylizace krajiny pohybovým rozmazáním až k vytvoření jakýchsi imaginativních náznaků, které by měly více vyjadřovat náladu než zobrazovat konkrétní objekt.
Na velmi podobných principech jsou založeny i fotografie aktů, ve kterých se někdy až ztrácí rozdíl mezi křivkami dívčího těla a liniemi krajiny.

WOLFGANG DAUM

V roce 1957 přišel na naše gymnázium jako první poválečný učitel výtvarné výchovy umělec Wolfram Kurzenberger, který mě nadchl pro výtvarné umění. K maturitě jsem pak dostal výtvarnou cenu gymnázia. Od této doby se umění stalo podstatnou součástí mého života. Profesně jsem až do roku 2008 působil jako pedagog a vědecký pracovník v oboru teorie vzdělávání. 

Od roku 1996/97 se ve své umělecké tvorbě zaměřuji na kamenosochařství, od konce roku 2018 se pak novou oblastí mé tvorby stalo zpracování skla za studena. 

Výstavy a účasti na výstavách v Severním Porýní-Vestfálsku, Braniborsku, Dolním Rakousku a jižních Čechách; 2002 až 2018 práce v dílně u kamenosochaře Josefa Andrleho v Jindřichově Hradci. Účast na sochařských sympoziích v České republice a Polsku; sochy ve veřejném prostoru v Lichtenau, Diemelstadtu - Rhodenu, v Polsku a České republice. 

S manželkou Barbarou jsme nositeli kulturní ceny města Lichtenau.

O mé sochařské práci napsal Franz Goder po návštěvě ateliéru:

"Wolfgang Daum již více než 20 let rozvíjí svou uměleckou činnost a profesionálně vytváří kamenné sochy. Pracuje s různými druhy kamene. Ve svém ateliéru v Lichtenau používá také vápenec dostupný na Paderbornské náhorní plošině, který se sice nesnadno opracovává, ale často se dá velmi krásně brousit a leštit. Podle jeho zkušeností pak vypadá jako mramor.

U Wolfganga Dauma jdou umělecká myšlenka a kvalita řemeslného zpracování ruku v ruce, aby tak vznikl dobrý tvar. Je radost pozorovat hru barev, mramorování a postupně se rozvíjející vztah opracovaných, broušených a leštěných ploch k přirozeně lomeným povrchům".