UMĚLCI A POUTNÍCI aneb Tančit s nejistotou

Výstava

Vernisáž

Záměrem výstavy Umělci a poutníci aneb Tančit s nejistotou … není představit nějaký nový umělecký směr či polohu výtvarné tvorby, ani například ve smyslu dnes aktuálního ekologického umění. Ale spíše pomocí vybraných uměleckých děl a osobností umělců naznačit naléhavou potřebu otevření se hlubšímu vztahu ke světu i k sobě samým, který v principu zpochybňuje stávající orientaci naší civilizace, jež se dnes zjevně nachází v hluboké krizi. Cítíme, že na tuto krizi potřebujeme reagovat jiným kreativnějším způsobem, než jak to zatím děláme. 

V podtextu uměleckých děl, s nimž přicházejí čtyři umělci zastoupení na této výstavě se setkáváme s kontrakulturním poutnickým postojem, který nás vybízí, abychom náš život zpomalili. Abychom se zastavili a začali přírodě a světu kolem nás a zároveň sami sobě hlouběji naslouchat. Abychom vybočili z příliš vykalkulovaných cest a abstraktních konceptů a podívali se do očí absurditě našich krizí a „učili se spíše tančit s nejistotou“, protože jen tak se nám, zdá se, může zjevit nová cesta a dát našemu životu hlubší smysl; abychom se pustili zavedených jistot a uvědomili si, že nejsme od světa odděleni, ale že jsme součástí větší rodiny pozemských bytostí, širších vzorů, které nás spojují s tajemnou hloubkou přírody i se samotným vířivým tancem vesmíru, na němž se všichni jako tanečníci podílíme.

Umělci zastoupení na této výstavě, kteří v sobě nezapřou romantického ducha, nás vybízejí, abychom vystoupili z binárního modu uvažování a „popíjeli čaj, nedělali nic a začali se světem plynout“ (Marek Rohel), abychom „stáli v kruhu u ohně a otevřeli se příběhu vesmíru“ (Jan Pražan), abychom „naslouchali moudrosti a tajemství lesa i vlastní duše“ (Roman Hudziec), abychom „se otevřeli transformaci“ (Jakub Doubrava), jíž dnes individuálně i kolektivně procházíme. Určitě dnes světu více prospějeme, když se jako poutníci vydáme na pěší meditativní pouť životem, než abychom se hnali světem po dálnici na plný plyn či ho křižovali v nadzvukových letadlech, ovládáni hédonickým pocitem bezstarostného plýtvání. 

Myslím, že to, co všechny tyto čtyři umělce spojuje, je touha žít v souladu s vlastní duší, touha naplnit svou pravou přirozenost, což řecký filosof Aristoteles kdysi charakterizoval jako eudaimonii. Pro tuto cestu neexistují žádná obecná pravidla, ale, jak píše irský filosof a básník John O´Donohue: „vaše nitro o této jedinečné cestě ví. Nasloucháte-li sami sobě a snažíte-li se nalézt hlubinu své existence, jistě pro svůj život objevíte správný rytmus.“ O´Donohue chápal tuto cestu jako naslouchání moudrosti vlastních smyslů. Naše smysly jsou podle něj průvodci, kteří nás dovedou hlouběji do vnitřního světa našeho srdce. Klíčové proto je dokázat naslouchat vnitřnímu tichu. Tehdy se můžeme otevřít a „žít jako řeka, která plyne, nesena údivem ze svého vlastního rozvíjení.“

Jan Pražan malíř a ilustrátor, vystudoval na Fakutě výtvarných umění v Brně v ateliéru malby Martina Mainera. Jeho vizionářská imaginativní tvorba byla výrazně ovlivněna jeho psychedelickou zkušeností. Pro jeho obrazy je charakteristická důvěra v tvůrčí proces a jeho spontánní vnitřní sebeřízení, stejně jako vědomi holistické propojenosti všeho života. Honza zde vystavuje pozoruhodný soubor „Létajících koberců“, který vznikl v loňském roce, jde o jakési mapy archetypální psýché, jakoby vystupující ze samotných hlubek vesmíru.

Marek Rohel je česko-anglický malíř, kreslíř, akční umělec a čajovník, ktrerý v současné době žije v Kodani. Vystudoval v atliéru malby na Vysoké škole Umělecko-průmyslové u prof. Jiřího Černického a Marka Meduny; jeden semestr také studoval na královské akademii výtvarných umění v Antverpách. Ve svých křehkých figurálních kresbách reflektuje existenciální situaci člověka naší pozdní doby. Na jedné straně jeho osamocenost a zakletost v on-line světě globální komunikace a zároveň touhu po spojení s přírodou, s mýtickým domovem v nás, s hlubinou dimenzí světa. Markovou oblíbenou krajinou je legendární jezerní krajina anglických romantických básníků počátku 19. století Lake district v severní Anglii, kde rád pobývá a tvoří. 

Roman Hudziec je malíř a hudebník. Vystudoval na Vysoké škole Umělecko-průmyslové v ateliéru prof. Pavla Nešlehy. Zabývá se volnou malbou a tvorbou velkoformátových scénických maleb pro pavilony zvířat v ZOO v Praze, v nichž zachycuje pralesní interiéry. Lesní, respektive divoká pralesní krajina je hlavním tématem jeho obrazů. Nejvýznamnějšími inspračními topos je pro něj slavný prales Mionší v Beskyedcch a lužní les v přírodní rezervaci Úpor-Černínovsko na soutoku Labe a Vltavy. Roman ztvárňuje téma lesa jako ztělesnění řádu přírody a jejího mysteria a jako prostoru duše. 

Jakub Doubrava je herec, vynikající recitátor, zdravotní klaun, hudebník, rozhlasový režisér, organizátor kulturních akcí a výtvarník-autodidakt, syn známého jihočeského sochaře Milana Doubravy. Vystudoval DAMU v Praze obor herectví na Katedře alternativního a loutkového divadla. Založil Kabaret Kajbar a experimentální divadelní skupinu TEARTR RAJDO. Deset leto organizuje UBU Camp – Woodstock ŠUMavy. Jakubovy spontánní, výrazově expesivní malby na papíře reflektují – někdy s odkazy na různé náboženské tradice (buddhismus, křesťanství, hinduismus) – téma transformace, v němž se prolíná osobní a kolektivní dimenze.