ŽIVOT JE HOSTINA

Výstava

Vernisáž

Život je hostina, kde štětec jako lžíce tančí na hraně, předkrmy skic se mění v oblaka, snídaně dokončeného obrazu či sochy v ohnivou záhadu. Palety jako talíře nadějí jsou kaleidoskopem absurdních obrazů, kde každý kousek se mění v něco, co neumíme pojmenovat. Chutě barev, tahů či tvarů si tančí s alchymistickým gestem a před námi se vznáší otázky, na něž neznáme odpovědi. Hostina života je surrealistický obraz, kde všechno je možné a nic není tak, jak se zdá.

Výstava, která představuje 15 výrazných osobností mladé umělecké výtvarné scény, nevznikla jako volná reakce na zadané téma „život jako hostina“ – tedy na koncept, který by svou otevřeností a metaforičností mohl působit jako přímo určený k interpretaci. Není ani pouhým výběrem nejsilnějších témat z klauzurních či diplomových prací AVU posledních několika let. Tyto práce, stále oblíbenější u odborné i laické veřejnosti, bývají ze své podstaty spíše samostatnými výpověďmi jednotlivých umělců. Každý student se zde představuje jako autonomní osobnost, a přestože se jejich díla ocitají vedle sebe, vzájemné propojení, konfrontace nebo soutěžení nebývá hlavním cílem. Primárním kritériem zůstává osobní síla a svébytnost výtvarného gesta, nikoli generační shoda nebo sjednocující výstavní koncept.

Tato skupinová výstava se však snaží o něco jiného: poodhalit a zvýraznit témata, která se v tvorbě mladé generace umělců ukazují jako podstatněji rezonující. Z této „palety života“, již každý z autorů zpracovává po svém, vystupují některé společné akcenty a citlivosti, jež odrážejí dnešní zkušenost. Nejzřetelnějším pojítkem je ovšem i zde osobnostní síla jednotlivců – výrazný talent, který se v mnoha případech již prosadil v prestižních českých galeriích a výstavních síních

Patrik Adamec (*1994, Chomutov)

Dekádu života strávil s rodiči v americké Floridě. Nyní žije a tvoří v Praze. Na ČVUT studoval architekturu a průmyslový design, absolvoval v Ateliéru sochařství pod vedením Lukáše Rittsteina na pražské Akademii výtvarných umění. Dlouhodobým tématem v Adamcově umělecké tvorbě je figura a protiklad lability versus stability. Tento autentický zájem o ohledávání právě tohoto námětu pramení z autobiografického pátrání po podobě vlastní příslušnosti, hledání způsobu ukotvení. Častým materiálem v jeho tvorbě je beton, sklo nebo dřevo. Přístup k jeho sochařské tvorbě je fragmentárně syntetický, propojuje jednotlivé prvky do výsledného celku, který je tak srozumitelný i náležitě abstrahovaný. 

Jakub Brázda (*1995, Ústí nad Labem)

Od r.2019 do roku 2025 studoval na AVU v Praze, Ateliér figurálního sochařství a medaile (V. Míča). Během procesu tvorby se pro něj zájem o tvar stává natolik silným, že převyšuje důležitost samotného tématu.

Marie Kuklíková (*1996)

Studovala na FUD UJEP v Ústí nad Labem a na pražské AVU v ateliéru figurální sochy (2017–2023). Ve své tvorbě se věnuje nestálým materiálům, v nynější chvíli sena, a jejich kombinováním a přeléváním do jiných, stálejších materiálů. Těžištěm zájmu je pak proces práce a vztahovost.

Jitka Mikolášková (*1995)

Je absolventka ateliéru Malířství IV (u Martina Mainera a Marka Meduny) na Akademii výtvarných umění v Praze. Její práce zahrnuje převážně krajinomalbu s důrazem na atmosféru prostředí, scéničnost, včetně figurativních výjevů, což má znázorňovat aktivní účastníky děje, již stojí v kontrastu k okolnímu pasivnímu prostředí. Ve své tvorbě se vrací ve vzpomínkách do dětství na chalupu a její okolí, kde pozorovala nejrůznější světelné jevy neznámého charakteru. Zajímá ji dualita mezi světlem a temnotou, což interpretuje jako duchovní obraz krajiny a jako paradoxní sepětí strachu a naděje.

Lucie Pouchová (*1981, Praha)

Od roku 2021 studuje na Akademii výtvarných umění v ateliéru Malby IV. Předtím vystudovala sociální pedagogiku a posléze sociální práci na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2007 pracuje v Armádě spásy v přímé péči a je také spoluzakladatelkou sociálního podniku zaměřeného na osoby se zdravotním znevýhodněním Autorka se dlouhodobě věnuje zkoumání vztahu lidí k domácím mazlíčkům, což ji inspirovalo při setkání s lidmi, pro které zvíře představuje středobod života. Patří sem například lidé bez domova, senioři nebo osoby se zdravotním znevýhodněním. Vytvořila sérii obrazů reflektujících jejich vzájemné pouto. Téma rozvíjela i dále, zejména u lidí, kteří své mazlíčky personifikují a oblékají je. Na toto téma začala navštěvovat chovatelské výstavy a zkoumala nabízené produkty. To vyústilo ve vznik série děl, která ukazuje zvířata v oblečcích formou maleb, koláží a asambláží. Aktuálně se zaměřuje na téma ztracených zvířat a pracuje na portrétech koček, jež se ztratily v Praze.

Alžběta Rajchlová (*1999, Praha)

Studovala od roku 2018 do roku 2024 na Akademii výtvarných umění, ateliér malby III Josefa Bolfa, ateliér malby II nejprve pod vedením Vladimíra Skrepla a Adély Součkové. Absolvovala bakalářské studium na katedře výchovné dramatiky na DAMU. Zajímají ji místa, kterými procházíme, jako kódy emocionálního prožitku prostředí. Její současné obrazy jsou především pocitovými mapami různých míst. Představují snahu zachytit barvou, tvarem, linií něco z abstraktní vzpomínky na konkrétní prostředí.

Magdalena Rajchlová (*2000, Praha)

Studentka AVU v Praze, atelier kresby J. Petrboka. Ve své tvorbě vychází především z osobních zkušeností a prožitků, jejichž zobrazováním a sdílením se snaží narušit hranice lidské komfortní zóny. Svými obrazy otevírá tabu navázané na traumatické zážitky, které má dle jejího názoru v různých formách každý, protože utváření sebe sama v rámci společnosti je proces téměř nevyhnutelně traumatizující. Právě z tohoto důvodu je formování vlastní identity stěžejním tématem Magdaleniných prací.

Lucie Králík Rosická (*1998, Olomouc)

Je textilní umělkyně, která se dlouhodobě zabývá tématem autoportrétu. Ve svých quiltovaných dílech se snaží otevírat témata týkající se života mladé ženy až téměř deníkovým způsobem. Její poslední tvorba je velmi ovlivněna mateřstvím. Rosická dokončila v roce 2024 ateliér malby u Marka Meduny a Petra Duba na pražské AVU. V současné době žije mezi Prahou a Ostravou. Mezi její podstatné sólové výstavy patří „The Mirror Diary“ v roce 2024 v Platformě 15, v rámci skupinových výstav se jí podařilo vystavovat v Turině, Paříži, ale i Londýně. Zároveň budu již podruhé zastoupena na zahraničním veletrhu, letošní rok na Istanbul Contemporary. 

Sára Skoczková (*1996, Havířov) 

Studovala v ateliéru sochařství II Tomáše Hlaviny na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve své tvorbě se soustředí především na vyjádření emocí a jejich zhmotnění, velkým tématem je pro ni tělesnost – schránkovitost našich těl, jejich pomíjivost a náchylnost. To se odráží i v jejím přístupu k práci, zásadní je pro ni už samotný proces vzniku díla: ráda experimentuje, ale taky monotónně meditačně opakuje dané úlohy. Během procesu tvorby chce se sochami strávit svůj čas a danou emoci v nich prožívat, přikládá jim skutečný význam, personifikuje je. Vytváří neobvyklá tělesa, do nichž promítá svou vlastní estetiku.

Sára Svobodová (*1996, Poděbrady)

Absolvovala sochařství v ateliéru Lukáše Rittsteina na Akademii výtvarných umění v Praze. Vystudovala SUPŠ sv. Anežky České v Českém Krumlově – obor kamenosochařství, kde od roku 2015 vystavuje na Vánočních slavnostech svůj debut sochu medvěda. Její předešlá studia na AVU se ubírala k restaurování kamene, ale časem změnila obor na moderní sochařství. Ve své aktuální sochařské tvorbě se Sára zajímá o zvířecí tématiku, dále o podobnosti mezi zvířetem a člověkem – ať už tělesné či povahové.

Kateřina Šťastná (*1996, Olomouc) 

Krátce prošla ateliérem fotografie na brněnské Fakultě výtvarných umění, bakalářské studium ukončila v sochařském programu na Ateliéru Socha 1 u Michaela Gabriela a magisterské v ateliéru Socha 2 u Tomáše Hlaviny na pražské Akademii výtvarných umění. Vystavovala v rámci skupinových výstav (Overlaps, Prostějov, Tíže, Industra Gallery, nebo v rámci festivalu Sculpture line jako součást skupinové výstavy (společně s Kurtem Gebauerem a Anetou Filipovou). Toto léto spolu s Michalem Pustějovským představili výstavu Nuance vzdechu v pražské Curator Contemporary. 

Dlouhodobým tématem Kateřiny Šťastné je tělesnost ve vztahu. Vlastní představu o tom, jaký tvar by mohl mít dech v okamžiku vzájemného ovlivnění fyzickým tělem Kateřina uchopuje v sochách, objektech a reliéfech, ale také v pracích z textilních materiálů (I BREATHE, I FEEL). Náměty nejčastěji vycházejí z deníkových záznamů, z běžného pozorování okolí, či sebe sama. Přičemž tyto prostory i specifické sociální situace vnímá prostřednictvím vlastního těla. 

Karolína Šulcová (*1997, Praha)

Vystudovala AVU v Praze, Praha, ateliér malířství I Roberta Šalandy (2017-2024), ateliér Socha 2, AVU Tomáše Hlaviny (2022). Karolína je malířka s velkým citem pro krajinu, díky své tvorbě získala v letošním roce druhé místo v Ceně kritiky za mladou malbu. Dnešní doba je pro Karolínu Šulcovou hodně spojená s odreagováním se od přesycenosti, přílišného rozptýlení či starostí, které běžný dospělý člověk dennodenně řeší, ale mezitím věří, že si i najde tu drobnou chvíli na to, se prostě ztratit. Cítit se někde doma je pro ni spojené s pocitem někam patřit, umět být i sám se sebou, lépe se znát, mít své místo. Moci se někam vrátit. Návrat domů je dost možná stejně důležitý, jako když se vydáváme na cestu. Může totiž znamenat obohacení jinakostí po zkušenosti z cesty.

Tereza Tomanová (*1991, Hodonín)

Je vizuální umělkyně, jež se pohybuje převážně v malířském médiu. V současné době je zaměřena na užití přírodních barviv, skrze ně otevírá otázky proměnlivosti, nestálosti a časovosti, jako hlavních esencí zahrady, která je v její tvorbě dlouhodobým tématem. Absolvovala ateliér malby na Akademii výtvarných umění v Praze a studium Zahradní a krajinářské architektury na Mendelově univerzitě v Brně. Pošla zahraničními stážemi na HKU University of the Arts Utrecht v Nizozemí a St. Cyril and St. Methodius University of Veliko Tarnovo v Bulharsku a uměleckými rezidencemi v Bulharsku a v Budapešti.

David Tureček (*1993, Třeboň)

Studoval v ateliéru profesora Jiřího Beránka na Západočeské univerzitě v Plzni, odkud v roce 2017 přestoupil do ateliéru figurálního sochařství Vojtěcha Míči na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v roce 2020 absolvoval. Ve své tvorbě se snaží o upřímnou sebereflexi – zabývá se tématem ztracené bezprostřednosti, pudovosti, bdělé přítomnosti a automatismu, procesu vnímání a učení se. Zajímá ho také senzitivita dětství a dospívání, která je spjata s utvářením osobnosti. Situace, které jsou pro jeho práci výchozí, má pečlivě odpozorované jak na sobě, tak na svém okolí – neomezuje se přitom jen na člověka, ale inspiruje se i jinými formami života, například nejrůznějšími organismy.

Jan Vohradský (*1997, Praha)

Vystudoval AVU v Praze, ateliér Grafika II Vladimíra Kokolii. Celou dobu od začátku roku 2020 se věnuje kresleným a malovaným portrétům významných osobností lidských dějin a kultury, kterých už je určitě kolem dvou set. Jsou vytvářené různými technikami, a když je publikuje každý́ týden na Facebooku, přidává k nim biografické údaje. Pro něj samotného je to jakési spojení umění a naučnosti, které mi funguje.

Vernisáž hudebně doprovodila kapela Walden, oblíbená u šumavských samotářů, hrající mechový punk ze Šumavy.

GALERIE SE V ROCE 2025 TĚŠÍ PODPOŘE V RÁMCI DOTAČNÍCH PROGRAMŮ MINISTERSTVA KULTURY ČR, STATNÍHO FONDU KULTURY ČR A JIHOČESKÉHO KRAJE