RAGBY BUDE!

Výstava

Vernisáž

Ragby je hra pro každého v dnešní době. Vyjadřuje tóny současnosti. Výtvarníci povětšinou nejsou velkými příznivci sportu, avšak ragby není jenom sport. Je to výzva pro dnešní dobu. Musíte být fyzicky zdatní, musíte znát pravidla hry, musíte zapojit svojí inteligenci.

Nevím, zda vystavující mají okna svých ateliérů na zelené pažity hřišť ragby, jisté je, že ragby může hrát každý, ať je malý, menší, velký i větší, mladý i starší, dlouhý i širší, holky i kluci. Rovněž výtvarníci jsou tací. Jedni menší a druzí větší. Jedni starší, druzí sotva školou povinní. Malují holky i kluci. Krásná shoda.

Mnozí z vystavujících se s hrou ragby setkali, a ví, že pravidla této krásně barevné a tvrdé hry přeložit Ondřej Sekora, autor Ferdy Mravence: „Práce všeho druhu“. Pan Sekora je považován za zakladatele československého a českého ragby, které poznal při pobytu v Paříži.

Ragby je jako život sám. Je to kolektivní hra. Odehrává se na stadionech s "x" tisíci fanoušky, co řvou, pískají, hlomozí, zpívají, prostě fandí. „Umění“ může závidět.

Naši výtvarníci nezávidí, nechali se inspirovat hravostí barevností hry ragby, a tak máme možnost se podívat, jak jejich zápas se štětci a barvami dopadl.

Andrea Borovská (*1967 v Praze)

Vystudovala Střední odbornou školu výtvarnou v Praze (Hollarka) a následně Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze, obor grafický design a plakát (prof. Zdeněk Ziegler). Vzdělání si rozšířila na Accademia delle Belle Arti Florencie i studiem pedagogiky (pedagogická psychologie, didaktika). Pracovala jako grafický designer v reklamních agenturách Bouard, AGGE Praha, jako výtvarnice studia Machart s.r.o., i pedagog výtvarného oboru na Základní umělecké škole, vedoucí výtvarného oboru se specializací na přípravu na talentové zkoušky na SŠ a VŠ. Je účastnice stipendijního programu MenART pro nadané studenty ZUŠ a jejich pedagogy. Spolupracuje s mentory (Milan Cais, Michal Gabriel, Tomáš Císařovský, Galina Miklínová, Lucie Lomov).

Varvara Divišová (*1954 v Karlových Varech)

Varvara Divišová pokračuje v rodinné tradici, její otec byl známý karlovarský malíř. Též jako on je i pro Varvaru téma krajiny hlavním zdrojem inspirace. Nezáleží na ročním období, ale na zachycení barevných pocitů z živé krajiny.
Téma ragby je pro Varvaru výzvou, hozenou rukavicí.

Monika Holečková (*1964 v Praze)

Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze (1978–1982) a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér užité malby (1982–1988). Žije a tvoří v Praze a v Českém středohoří, věnuje se malbě, kresbě a také vitráži. Její obrazy jsou zastoupeny v soukromých sbírkách v České republice, Rakousku, Velké Británii i USA. Malba Moniky Holečkové je od počátku spojená s krajinou a osobním prožitkem. V 90. letech vznikaly obrazy inspirované cestami do asijských velehor — snové horské krajiny plné jasných barev, světelných kontrastů a mnohavrstevnatých horizontů. Hory, vegetace a abstraktní formy se v nich prolínají do imaginativních prostorů, které působí klidně a tajemně. Pozdější tvorba se oprošťuje od konkrétních pohledů do krajiny a soustředí se více na strukturu, linii a samotnou sílu barvy v abstraktněji pojatých krajinných scenériích. Velké barevné plochy protínají jemné linky a kontrasty, jež obrazům dodávají pohyb a napětí a vyjadřují hojnost a radost. Inspirací se staly také cesty do Itálie, pohledy z věží, chrámových kupolí nebo krajina viděná shora. Současné obrazy vycházejí z motivů zahrady a hluboké noci. Květiny a krajina v tichých uhrančivých obrazech zachycují melancholii i úžas nad světem. Tvorba Moniky Holečkové působí expresivně, zároveň si však zachovává výraznou koloristickou vytříbenost a ukázněný rukopis.

Pavel Holeka (*1945 ve Dvoře Králové nad Labem)

Dětství prožil v Úvalech a Českém Brodě, roku 1954 žil v Lázních Bělohrad, odkud pocházeli jeho prarodiče. Absolvoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Kralupech nad Vltavou a roku 1963 nastoupil jako laborant v Ústavu patologické fyziologie FVL UK. V následujícím roce začal studovat na Fakultě dětského lékařství UK, ale studia roku 1967 opustil. Krátce pracoval jako dělník v mělnickém přístavu a poté absolvoval dvouletou vojenskou službu ve Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Od roku 1970 byl zaměstnán jako úředník v podniku Technomat Praha. Vytváření koláží se začal věnovat od roku 1967. Roku 1971 měl svou první autorskou výstavu. Pavel Holeka je autodidakt.

Karolína Valda Kasalová (*1977 v Praze)

Vystudovala Mistrovskou školu uměleckého designu, obor textilní výtvarnictví, a následně dějiny umění na Jagellonské univerzitě v Krakově. Své vzdělání obohatila o figurální kresbu v ateliéru prof. Janusze Karwackého na krakovské Akademii výtvarných umění a o zkušenosti z vitrážové dílny Leslawa Heineho, který se podílel na restaurování předních vitrážových děl v Polsku, např. Stanisława Wyspiańského. Během roční stáže v Praze na Karlově univerzitě se věnovala i arteterapii a působila v tvůrčích dílnách v Bohnické léčebně. Figurální kresbu dále rozvíjela v kurzech na ČVUT a na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Petra Orieška a Jana Stosse. Profesně působila v Národní knihovně v Klementinu i v Národní galerii v Praze. Vedle umělecké tvorby se dlouhodobě věnovala práci s dětmi a mládeží (sama má 4 syny). Významnou součástí jejího života se stalo ragby, které 7 let trénovala v mládežnických kategoriích klubu RC Tatra Smíchov a sama hrála Touch v RC Petrovice a tato zkušenost se jí stala inspirací pro její uměleckou tvorbu.

Danka Kosová (*1967 v Bratislavě)

V roce 1994 absolvovala na VŠUP v Praze v ateliéru keramiky a porcelánu u prof. Šeráka po ukončení SUPŠ v Bratislavě. Zde studovala nejdříve keramiku a porcelán. Následovaly dva roky studia na stejné škole, obor restaurování a konzervování dřevěných plastik. Velice důležitá část studia byla praxe u slovenského sochaře p. Andreje Rudavského. S manželem žije v Praze a společně s ním se snaží zvyšovat povědomí o kultuře stolování a zároveň propagovat ruční práci. Téměř 30 let vyrábí modrobílý porcelán: Porcelán je hlavním materiálem, kterým se Danka Kosová zabývá jak v užité, tak ve volné tvorbě. Její díla jsou zastoupena v různých institucionálních i soukromých sbírkách, např.: Umělecko-průmyslovém muzeu v Praze, Alšova jihočeská galerie, Muzeum designu v Bratislavě, Keramické muzeum Porvoo ve Finsku. Ráda vytváří a zpracovává malované obrazy barvami, které si sama vyrábí

Zdeněk Manina (*1961 v Kladně)

Zdeněk Manina studoval v letech 1980 až 1986 a ateliéru Keramika a porcelán na VŠUP v Praze, v letech 1976 až 1980 studoval na Gymnáziu v Kladně. Profesně je silně spjat s rolí učitele výtvarné výchovy. Od roku 2007 je opět na Gymnáziu v Kladně, nyní v roli učitele výtvarné výchovy. Zdeněk žije a svá malířská a sochařská díla tvoří v Kladně – Podprůhonu svébytné hornické čtvrti starého Kladna.

Jaromír Másler (*1958 Zlín)

V současné době žije v Dolejším Krušci na Šumavě. Ve výtvarné profesi se vzdělával sám. V začátcích mu pomohli akad. mal. Pavel Lisý, akad. soch. Miloš Hruška, akad. mal. Rastislav Michal. V roce 1988 přijat do svazu výtvarných umělců, v roce 1989 pak do Galerie Mladých (mladí výtvarníci, kteří působili v galerii U Řečických). V současné době pracuje na figurálních kompozicích, ale přes klasické zpracování je tvořen další prostor, čisté barevné plochy nebo lineární tvary, bez kontaktu s figurální myšlenkou, vznikají samostatně, ale musí tvořit jeden celek.

Markéta Myšková (*1957 v Praze)

V letech 1972–76 studovala na Gymnáziu s rozšířenou výtvarnou výchovou v Praze Na Pražačce. Ve studijním roce 1985-86 absolvovala kurz základů muzejní konzervace při Moravském muzeu v Brně. Řadu let pracovala pro ÚLUV (Ústředí lidové umělecké výroby) v Praze. Od roku 2002 jako členka Podbezdězského spolku intelektuálního, poetického a okrašlovacího, který spoluzakládala, organizuje výstavy a vede Galerii Pošta v Dubé. Vystavovala na řadě samostatných i společných výstav. Žije a pracuje v Dubé.

Tomáš Petříček (*1975 v Hořovicích)

Celý život žije a tvoří v Berouně, kromě 4 let, které strávil studiem výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (1995-1999). Výtvarnou výchovu studoval též dálkově ještě na Pedagogické fakultě Masarykovi univerzity v Brně (2006-2007). Od roku 2006 pracuje jako učitel výtvarné výchovy a dějin umění na Střední pedagogické škole v Berouně. Od roku 1990 je členem skautského hnutí. Je také členem trampské osady Kamarádi Staré řeky Beroun, a to od roku 1993. Profesionálně maluje obrazy a vystavuje od roku 1997 po celé ČR. Jeho originální malířský styl lze zařadit do expresivního neokubismu s prvky Art-Brut. Tvoří též aktivní grafiku dle V. Boudníka a drobné keramické plastiky.

Miluše Poupětová (*1963 ve Vlašimi)

Miluše Poupětová vede ateliér užité malby na VOŠP a na SUPŠ na Žižkově náměstí. Absolvovala na VŠUP v ateliéru užité malby prof. Quida Fojtíka. Obrazy pí. Miluše vyjadřují nitěrné emotivní příběhy lidí často zasazené do krajiny její zahrady. Zahrada pro ni není neživotná věc, je to svět plný horoucí dynamizující vášně. Zahrada je místem tajemství. Kdo najde ragbyový míč?

Marcela Vichrová (*1968 ve Strakonicích)

Marcela Vichrová vystudovala ateliér monumentální malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Věnuje se převážně malbě, známá je i její ilustrační tvorba. 21 let byla profesně svázána s Národní galerií v Praze. Účastnila se více jak padesáti samostatných a společných výstav v Čechách i ve světě. Její obrazy jsou majetkem desítek galerií a českých sběratelů.

Jakub Oliver Víta (*2007 v Ostravě)

Několikrát absolvoval letní kurz UMPRUM. V současné době se připravuje na přijímačky na vysokou školu uměleckou. V budoucnu se hodlá tomuto kreativnímu oboru nadále věnovat. Pokud budete navštěvovat výstavy, tak na něj v budoucnu ještě narazíte. V své tvorbě se zaměřuje především na práci s linkou, ale není omezená jenom na ni. K jeho lineární tvorbě často přidává lavírku, akvarel i jiné techniky. Rád se věnuje komiksové tvorbě a jiným ilustracím podobného tipu.

Lucie Voráčková (*1968 v Praze)

Absolventka VŠUP, ateliér užité malby (1986-92), stipendium na Accademia di Belle Arti di Firenze (1992). Věnuje se převážně malbě akrylem a akvarelem, pracuje také s textilem. Zúčastnila se řady výstav u nás i v zahraničí. Žije a pracuje v Praze a v Jizerských horách.

Děti ze ZUŠ Marie Podvalové, Praha 9

Škola je významným centrem uměleckého vzdělávání a výchovy dětí i mládeže Čakovic, Miškovic, Třeboradic, Letňan a Prahy-východ. Vedle přípravy žáků pro studium na středních školách uměleckého a pedagogického zaměření významně napomáhá cítění. Utvářením návyků systematického a vytrvalého studia se posilují u mladých lidí vlastnosti, které přispívají k pozitivní životní orientaci a odpovědnému přístupu k životu.

„Menší děti se při své tvorbě nechaly inspirovat míčem hry ragby, větší děti byly zaujaté dramatem vlastní hry. Předkládám Vám divákům jejich vidění světa „ragby“, předkládám gentlemanskou hru barev a křivek s vůní sportovního nasazení i chvilkového trápení, když se v daném momentě nedaří. A pokládám si otázku, zda může být vůbec dětská kresba či malba nehezká? Domnívám se že nikoliv“.

M. A. Marcela Vichrová, vyučující Výtvarného oboru ZUŠ Marie Podvalové

Hudebního doprovodu vernisáže se ujali Anna Romanovská Fliegerová a Michal Hrubý.

MEDIÁLNÍM PARTNEREM JE ARTMAP.

GALERIE SE V ROCE 2026 TĚŠÍ PODPOŘE V RÁMCI DOTAČNÍCH PROGRAMŮ MINISTERSTVA KULTURY ČR, STATNÍHO FONDU KULTURY ČR A JIHOČESKÉHO KRAJE